Saigoooooooon druhý, 22. 2. 2009

Pro začátek upozorňuji že tato akce nenavazuje na Saigon první (možná jenom názvem).
Informace o srazu a výbavě na tuto zajímavou akci jsme dostali zašifrované předem. Jednu část mailem, druhá doteď visí na fóru. Postupem času jsme se dozveděli, že sraz je v neděli, ve 12 hodin u kašny před hlavním nádražím a sebou máme mít toto vybavení: každý kromě běžného vybavení, také dobré boty, dvoje rukavice, jídlo pro sebe, 50 Kč, 60 min. jízdenka na MHD Ostrava, 1 ks uhlí či koksu, hrnek, plavky, ručník, žabky; na team: alespoň 1x sněžnice, alespoň 2x běžky (jedny lze nahradit sněžnicemi), alespoň 3 lopatovité nástroje, alespoň 2celty, jednu mačetu, celkem 30 metrů provazu či lana, mrkev.
V neděli na místě v dobu srazu jsme se tam nacházeli: Já (Kuboš), VezíR, Šari, Šikula. Ostatní dorazili buď později nebo ještě později. V okolo čtvrt na jednu nám VezíR spolu s Šari předali obálky (1., 2. a 7.), a poté nás opustili.
Potom, co odešli, jsme se okamžitě vrhli na obálku číslo jedna. V obálce byla rozstříhaná zpráva, ze které jsme se dozvěděli, že se máme dostat do Bohumína. Nelenili jsme, koupili jsme lístky a vyběhli na vlak. Vlak se nám podařilo stihnout a v pořádku s ním odjed. Ve vlaku jsme si užili spoustu legrace a srandy, takže nám to velice rychle uběhlo. Poté co jsme dorazili do Bohumína jsme zavolali helpline a dostali povolení otevřít druhou obálku.
Obálka obsahovala 2 souřadnice zašifrované systémem, který doteď nechápu. Náš team to ale vyřešil (sice s pomocí, ale přece). Vydali jsme se na určené souřadnice. Místo bylo vzdálené asi 1,7 Km . Na prvních souřadnicích jsme asi půl hodiny zmatkovali a nakonec museli opět volat helpline. Telefonicky jsme se dozvěděli že prostě jen máme jít na další souřadnice. Šli jsme různými místy, např. polem plným sněhem(Kdo nás asi vedl že?). Na konci toho byla cesta k mostu, na kterém nás čekalo překvapení. Z mostu visela do vody nádoba ze vzkazem. Ale měli jsme smůlu, takže se nám utrhla a uplavala. Nepřišlo nám to nějak důležité, tak jsme šli dál. Za mostem už na nás čekali naši "pomocníci". Spolu s těmi jsme se měli vydat na strastiplnou cestu k Alcatrazu.
Cesta byla komplikovanější tím, že Alcatraz byl ostrůvek uprostřed zamrzlého rybníka. Po delší době jsme se tam pomocí sněžnic, a Kostrč pomocí lyží, dostali na ostrov úplně všichni. Na ostrově se nacházel nějaký rozvaděč (nevím co přesně, ale vypadalo to jako bunkr) a v něm byla ukryta keš (pozn. VezíRa: kabelová komora - vojenská telefonní "ústředna"). Tu jsme tedy úspěšně odlovili a čekala nás cesta zpátky na břeh. Cesta zpět byla odost zajímavější, cestou jsem zaslechl i nějaké to křupnutí, ale nic strašného.
Na břehu se z původního plánu - stavět sněhuláka - vyvinula zcela nezvládnutelná sněhová bitva. Bojovalo se značnou chvíli, po které jsme byli teda kompletně promočení. Pak nás čekala jen cesta domů (někteří k Vezírovi).
Této akce se zůčastnili: Kuboš, Šikula, Míla, Álča, Joe, Míla a Kostrč.

Kuboš

Jednodenka Rovniny, 7. 2. 2009

Sraz na tuto jednodenku byl u klubovny. V klubovně jsme skládali puzzle se Simpsnovýma. Pak jsme se oblékli a šli na tramvaj. Tramvají jsme dojeli do Přívozu, kde jsme přesedli na autobus, který nás zavezl až do Ludgeřovic.
Z autobusově zastávky jsme šli do nedelakého lesa. Tam jsme se rozdělili na 3 skupiny. Potom jsme ve skupinách závodili. První disciplína byla rozdělat co nejrychleji oheň v takové výšce, aby přepálil provaz, který byl nad ohněm natažený (zhruba ve výšce Vezírových kolen). Tuhle disciplínu jsme vyhráli my (já, Álča, Roman a Honza). Když všem provaz přehořel, vydali jsme se nahoru na kopec.
Nahoře na kopci jsme měli vyvěsit vlajku. To se nám povedlo a přitom nám VezíR řekl, ať se rozdělíme na Koaly a Medvědy, zmapujeme okolí a zakreslíme ho na papír = tvorba mapy.
Potom jsme hráli fajn hru. Něco jako přehozavaná, jen sme byly dva týmy a hrálo se to s tenisákama. Po vypršení určitého limitu jsme přestali házet a spočítaly se tenisáky. Kdo jich měl na své polovině víc, prohrál. Když jsme se dosyta vyblbli, přišla řada na trochu teorie. Tou terií byla mávaná morseovka. Morseovku jsme docela zvládli. Za to nás čekala odměna v podobě kešování.
Po družinách jsme se vydali hledat keše. Keš byla schovaná v křoví. Našli jsme ji strašně rychle. Po otevření jsme koukli co všechno tam je, zapsali všechno do deníčku, ten kdo chtěl z ní něco, vyměnil, a pak jsme ji uklidili zpátky tam kde jsme ji našli.
Pak jsme se hledali cestu na autobus, kterou jsme zdárně objevili. Na autobus jsme přišli včas - neujel. Někteří byli tak od bahna, že jsem se strachovali, že nás řidič do autobusu nepustí. Ale vyšlo to a my jsme se docela utahaní vydali vstříc domovu.
Tahleta výprava se mi líbila a pokud ty další budou ještě lepší, tak se vůbec nebudu zlobit.

Sabča

Výprava za sněhem, 17. 1. 2009

Tahle výprava začala v klubovně kde dorazilo sedm členů. Dorazil Hanys, Álča, Sabča, Dan, Šari, Vezír a já - Apple. Z klubovny jsme odešli na zastávku a ze zastávky jeli na konečnou, odkud jsme šli přes nějakou cestičku. Potom jsme se s Hanysem učili datlovat souřadnice do GPS a pak jsme ty kešky hledali. Hledali jsme první, tu Hanysovu a pak tu moji, kterou jsme hledali dlouho. Šli jsme kolem Odry a tam našli velkou plochu ledu pokrytou sněhem, který jsme odházeli a hráli na něm curling. To jsme si dali pauzu a zahráli si. Potom jsme pokračovali v hledání a v cestě. Po dlouhé době hledání pomocí GPS jsme kešku našli. Byl v ni travelbug - taková plyšová kočka ze Shreka 2. Když jsme ji našli, tak jsme začali vařit na ohni a v ešusech oběd. Měli jsme hovězí polévku. Fakt dobrá. Potom jsme zasypali oheň sněhem a šli dál po cestě nahoru. Nahoře, na rozhledně, jsme si řekli něco o Ostravě, kde co je a co můžeme z toho kopce vidět a šli jsme dolů na autobusovou zastávku. Po chvilce cesty jsme museli přestoupit na tramvajku. Někteří jsme jeli na Karpatskou, někteří vystoupili už dřív. Tímto bych tuto akci ukončil.

Apple

Vánoční oddílovka – 19.-20. 12. 2008

Jako tradičně, poslední akci kalendářního roku předcházela dlouhá příprava. Do té jsme s Šari přibrali Kuboše, ať se chlapec taky trochu zaučí… Postupem času jsme všichni zjistili, že připravit program bude podstatně jednodušší, než donutit táborové video ke spolupráci. Nějak se s námi nechtěl bavit program, ve které se video stříhalo.
Ale nás to nenaštvalo a tak jsme příjemně naladěni, brodíce se sněhem, dovezli v den „D“ a hodinu „H“ -2, do klubovny základní vybavení a jeli za Kubošem a jeho strejdou pro letošní překvapení. Tím byl soudek Kofoly o objemu 30litrů a pípa :-) Po pár peripetiích jsme vše zvládli, a tak už zbývalo jen v klubovně vše připravit, zapojit aparaturu a podobné drobnosti. Po zahájení akce přišlo na řadu zdobení stromku (jsou přeci Vánoce), skládání dárků na jednu velkou hromadu (pod stromek), první hry, pouštění fotek z celého roku, představení Almanachu 2008. Mezitím se pod vedením Šari a Áji tvořila Štědrovečerní večeře. Jak už to na takové akci bývá, tak se během prostojů mezi hrami a jiným společným programem, tvořily hloučky kolem plátna, dataprojektoru, váínočního stromku a „baru“ s Kofolou…
Kolem sedmé hodiny večerní zaznělo dlouho očekávané „ke stolům“ a v klubovně se rozhostilo ticho, přerušované jen cinkotem příborů a mlaskáním strávníků. Prvým oříškem už bylo vůbec v klubovně udělat místo pro 27 lidí a stoly. Holt nejsme nafukovací a když se v klubovně objeví celý oddíl a pár starých známých - Michal, Andy, Šnek, Sepka - tak už to tam prostě praská ve švech. Další problém byl večeři připravit - strávníků spousta, důvod k velkolepému jídlu také. Ale zvládlo se i toto. Hrachová polévka, ryba a bramborový salát prostě k vánocům patří.
Po večeři přišly na řadu dárky a dárky a dárky… Bylo jich moc. Na své si přišli nejen členové, ale i oddíl celý. Mám tušení, že to mají na svědomí rádci a podrádci. Ale co, dárky vlastně nosí Ježíšek, že? Poté následovalo ještě rozdání již zmíněného Almanachu, kalendáře (ten nikdy v našem oddíle nesmí chybět) a PF. Po chvíli, kdy byly na programu hry, se v klubovně setmělo a promítlo se táborové video.
Následovala cesta ven, z klubovny, když už je teda venku sníh :-) Ne, o půlnoci se nekoulujeme, o půlnoci se přece loučíme se starým rokem a vítáme ten nadcházející - rok 2009. Ano, sice trošku předčasně, ale jak se jinak přivítat se všemi v novém roce, když každý budeme jinde, se svými rodinami? Tak jsme si udělali prostě Nový rok předem.
V sobotu ráno se ti odolnější vydali na Svinov pro Betlémské světlo a pak jej ještě byli rozvést na různá důležitá místa v Ostravě. Ostatní se vyspali (někteří i do růžova) a posnídali vánočku. Žádnou obyčejnou, prefabrikovanou z obchodu, ale domácí, v počtu 3 kusy a o souhrnné váze 9 kg. Ano, až tak. A že chutnala. Inu, vánočka od Šari je prostě jedinečná. Po vánočce se jen zaprášilo. Dopoledne ještě bylo pár her, pak už se v klubovně jen uklidilo, posbíralo vše osobní a šlo domů.
Přes všechny drobné potíže se Vánoční vydařila a naneštěstí nám tak posunula laťku ještě výše, skoro do oblačných výšin. Jsem zvědav, jestli další Vánoční, tuto dokáže překonat nebo se ji alespoň vyrovnat…

VezíR

Skautský seminář Hukvaldy 2008, sobota - den 2.

A začal den jako vždy, když začal zvonit vezírův budík. Jako správně vychovaní jsme se nasnídali a (někteří) si umyli zuby a ksicht. Po tomto každodenním rituálu následovalo usednutí v přednáškovém sále. Zde jsme si s přestávkami vyslechli čtyři přednášky, názvy jsem radši zapomněl.
Během první jsme byli všiči čerství a svěží, šlo v ní o putování Indií, upozornění na neskutečnou bídu v nejspodnější kastě a popsání práce dotyčného přednášejícího, který do Indie jel bojovat s leprou. Měl připravenou prezentaci ze svých fotek, které cestou pořídil, jako například fotky po tsunami, nebo pokročilé lepry, detaily bych vynechal, ne každý by je ustál. Následovala malá přestávka a po ní přišlo na řadu velice, velice, velice nudné a nepřehledné blábolení o baroku v současnosti, více o této přednášce nevím, protože jsem u ní usnul. Probudil mne až „bouřlivý“ potlesk na konci přednášky.
Další přestávka byla předurčena obědu a doprovodnému programu, tento program byla hra na příběh odehrávající se v současnosti, ve které bylo hlavním cílem získat tři body zneškodněním tří záporných postav z již zmíněného příběhu. Zneškodnit postavu se dalo pouze papírovou koulí, kterou hráč získal po splnění určitého úkolu, například zapálit zápalku nebo zapalovač jedním škrtnutím, nebo si kouli vyžádat u podivně poskakujícího vozíku. V zadní straně vozíku je malé okénko, do kterého hráč strčil ruku. Ve vozíku sedí trpaslík, který hráči po ruce šlehnul kopřivou, dal po ní pěstí, nebo jí navoněl deodorantem (já jsem dostal dvakrát deodorant). Pak hráč obdržel zaslouženou kouli, kterou vrhal po negativních postavách, mísící se s kladnými ve třech řadách hrací plochy (kdo hrál klasické DOSovky, asi ví o co go). Za zápornou postavu má hráč +bod, za kladnou –bod, jak složité. Pokud jsme zrovna nezabíjeli záporňáky nebo neobědvali, pochutnávali jsme si na čokoládových zmetcích z Opavie, které přinesli skauti z Oder.
Následovala třetí (asi nejzajímavější) přednáška o řízení kolektivu, mezi vlnami úsměvných historek se dalo jasně rozpoznat, co je důležité a co ne. Přednáška byla jasná, zřetelná, zajímavá, místy vtipná a dokonce jsem si z ní něco odnesl (samozřejmě vědomosti). Přišla další přestávka a po ní poslední přednáška o putování Gruzií, Arménií a Iránem. Tato přednáška nebyla nudná, ale naopak, byla taktéž zajímavá, místy vtipná, hlavně když popisoval Iránskou čajovnu a cenu pohonných hmot. Kdyby jste tam mohli být, doporučuji, stojí to za to. Dál se nedělo nic zvláštního, jen balení a přípravy na ples.

by Míla

Skautský seminář Hukvaldy 2008, Skautský ples a neděle - den 3. a poslední

Skautský ples začal v Sobotu v 8 hodin večer a skončil v Neděli ráno kolem pěti. Na tomto plese se nedělo nic co by se nedělo na normálním plese, až na to, že tam byli jenom a jenom skauti a skautky.
Ples začal tím, že do sálu přiletěl vesmírný raketoplán z kartonu a za ním zelenej mimozemšťan s tykadly, který měl udělaný létající talíř z nafukovacího kruhu polepeného čtyřmi červenými blikačkami na kolo. Byla scénka a zase odletěli. Potom přikráčel Jirka, popřál nám všem hezkou zábavu a začala hrát skupina Šmidli boys.
Skupina zahrála první sadu písniček, byla první soutěž, ve které šlo o vypití půl litru mléka na čas a nafoukání balónku až praskl. Soutěž byla vyhrazena pro holky. Následovala několik sad písniček a přestávka s každoročně pořádanou soutěží v pojídání párků na čas, ve které Mirek obhájil své loňské vítězství. Snědl 18 nožiček za 2min. 41vteřin, ale nepřekonal svůj loňský rekord 21 nožiček.
A zase se šlo trsat ?. Následovala další přestávka a všichni jsme se měli přesunout ven , kde byla připravena „fire show“. Nejdříve roztáčeli dvě hořící koule připevněné ne řetězech a pak chrlili oheň. Když show skončila, tak se (jak jinak) Kostrč rozhodl že si to s těma koulema zkusí taky. Když se Kostrč do sytosti nabažil, přesunuli jsme se zpět do sálu, kde se připravovala další scénka. Byla o vyšetřování Sharlocka Holmese.
A následovala poslední, v pořadí třetí, soutěž. Nesla název Balónková polka, kdy si partnerky přivázali nafouknutý balónek na nohu a s partnerem měli za úkol pošlapat balónky ostatních. Vyhráli ti nejlepší což byla naše Šari s bráchou od Žížaly, jehož jméno je mi neznámé.
A pak už se jenom tančilo a tančilo a šlo se kolem pěti spát. Někteří chtěli ještě pokračovat, ale nepodařilo se jim zprovoznit bedničky připojené k notebooku. A tak museli taky do hajan ?.

Neděle ráno
Jelikož se nabídl brácha od Žížaly, že nás odveze autem, nemuseli jsme vstávat dříve, abychom stihli autobus a tak i já jsem se trooošku vyspala ?.V klidu jsme se nasnídali a oblékli a ještě jsme přijeli domů o hodně dříve než bychom přijeli autobusem.

by Álča

Víkendovka Olomouc, 17. - 19.10.2008

Sobota
Ráno jsme vstali a vedení udělalo snídani, která obsahovala: CornFlejky zalité výborným kakaem.
Po snídani jsme si sklidili věci a udělaly balíčky se svačinami. Po chvilce bylo vše hotovo. Šli jsme před chatu ve které jsme spali.
Vyšli jsme kolem 9:30 hledat kešky. Jo ještě před tím než jsme se rozešly tak jsme se rozdělili na 2 skupiny (koaly a medvědi). Já sem byl koala takže to co se stalo medvědům to fakt nevím. Takže budu psát za koaly.
My jsme našli 2 kešky jednu u Olomouckého orloje. A druhou u jednych dveří v křoví. Po kešvaní jsme si dali sraz v jednom parku před takovým zámkem. Tam jsme si zahráli jednu hru. No pak jsme šli zpět do chalupy.
Tam jsme udělali večeři která obsahovala: Křížený pudink vanilkový s čokoládovým. No po pudinku jsme šli hrát BANG. Výborná hra. Fakt mě bavila. No po hrách jsme šli spát a Joe s Danem šli na noční Olomouc fotit. Tak skončila sobota.

Apple

SONE+, 27.9.2008

Hurá akce začala u Vezíra a Šárky doma. Někteří přišli na čas někteří později, ale skoro nikdo neměl podstatnou část vybavení, tj. plavky. Těchto pár jedinců bylo odesláno zpět to home. Mezitím Vezír a Dan začali probírat novou trasu, neb u staré byly celkem nevýhodné přestupy. Přestup 5 min. není ideální. Když jsme se tu asi za hodinu sešli konečně všichni, shodli jsme se na vybrané trase a začala „Velká noční filmotéka“, protože odjezd vlaku byl v 02:31 AM. Po kratší debatě byl vybrán tento film: Nejhorší možné obavy. Film je velice záživný i když si z něj někteří moc neodnesli, protože usli. Při budíčku před druhou hodinou ranní jsme se přestěhovali směr Ostrava-Hl. nádraží. Zjistili jsme že odjezd vlaku je opravdu v námi nalezenou hodinu a tak jsme čekali, a čekali a čekali…
Vláček měl trošku menší zpoždění (asi 20 min.) a proto jsme byli rádi když přijel. Cesta do Prahy rychle ubíhala a zanedlouho jsem se smáli na Smíchovském nádraží. Z důvodu zpoždění jsme si na nádru chvilku postáli ale přeci jen jsem se v blízké budoucnosti ocitli na Hl. nádraží v Praze. Odtud přes Plzeň do Brna. Proč si trasu asi takto prodlužujeme, že… Do Brna jsem dorazili v 16:37. Zde probíhala naše hodinová zastávka, díky které jsme se mnozí někdy i vykoupali. Po ohřátí se v teplé výřivce a vykoupání se ve studeném bazéně jsem si zašli pro čtoucího si F.G.ho a pospolu jsem dorazili na místo srazu. Provést pár neúspěšných pokusů o nalezení keše a šli jsme na malou procházku městem. Ovšem samozřejmostí bylo to, že i na malé procházce městem jsem luštili keš. Když jsme zjistili že souřadnice asi nebudou to pravé ořechové. Při snaze dojít na nádraží jsme byly zákeřně přehlušeni několika set hlavým stádem který šel ze stadionu na vlak směr Ostrava. Jak jsme byli rádi, že jedeme směr Břeclav tj. na opačnou stranu.
V Břeclavi počkat asi hodinu na vlak do Přerova a z Přerova domů. Home sweet home. Cesty proběhli v pořádku většinu vlaků jsme stihli a jsme rádi že jsme skončili na 14. místě.

Kuboš und Dan

Jednodenka Slovensko, 29.8.2008

Československá obec legionářská, Svaz bojovníků za svobodu a Sdružení rehabilitovaných,
toto sú organizácie, ktorými sme boli pozvaný na zájazd do Slovenskej republiky na výročie Slovenského národného povstania. Boli sme mile prekvapený, a preto sme túto ponuku prijali s radosťou. Zraz bol o poľ ôsmej hodine rannej na námestiu S. Čecha v Ostrave. Míla, Ventil a ja sme utvorili zástupcov Skautskej organizácie.
Zoznámili sme sa s pánom kpt. Šimčíkom (veliteľom Aktívnych záloh AČR) a po chvíli čakania sme si všetci nastúpili do pristaveného autobusu a vyrazili sme smer Slovensko. Pán pplk. Končický v.v. nám oznámil, že ďakuje za prijatí ich pozvania na tento zájazd. Cesta nám ubehala celkom rýchlo a asi za štyri hodiny sme vystupovali pod pamätníkom SNP v Strečnu.
Tam bola prvá zastávka na našej ceste. Položili sme k pamätníku kyticu a potom mal reč starosta Strečna. Poďakoval sa, že sme sa zúčastnili a uctili pamiatku vojakov, ktorí tu položili životy za slobodné Slovensko. Tu sme zanechali p. Končického, ktorý čakal na slávnostné zahájenie oficiálneho programu.
Cesta pokračovala do Banskej Bystrice, tu sme opäť položili kytice k pamätníku SNP a všetci sme absolvovali prehliadku múzea Slovenského národného povstania. Prehliadka bola zaujímavá a poučná. Po prehliadke sme mali rozchod a bol čas obeda. Okolo štvrtej hodiny popoludní bol zraz u autobusu a my sme vyrazili smer Strečno a tu sme vyzvedali pána Končického.
Do Ostravy sme dorazili pred deviatou hodinou večernou. Rozlúčili sme sa s kpt. Šimčíkom a tešíme sa na ďalšie pozvanie.

Dan

Tábor Velká Lhota 2008; den 0., pátek 11.7.2008

Tento den začal úderem budíku o stůl v 6:15 pro Dana a 6:00 pro Mílu. Tito dva odvážní rádcové byli dobrovolně vybráni vedením. Vybráni pro transport sebe a životně důležitých věcí pro tábor na „tábořiště“.
Sraz v klubovně byl naplánován na 7:00 (slovy = sedmá hodina ranní). Mezi naším příchodem (příjezdem) do klubovny a příjezdem Jeepu z r. 93 s řidičkou Zitou, K.u.b.o.šem a VezíRem, jsme vyskládávali bedny s věcmi před klubovnu a třídili jsme je na „těžké“ a „lehké“. Po jejich příjezdu jsme společně s nimi začali nosit bedny s věcmi a zavazadla do vozíku. Vozík se zdál kapku veliký, ale posléze jsme zjistili, že téměř nestačí.
Složení cestujících:
- za volantem byla Zita,
- na místě spolujezdce si hověl „Ó veliký V“,
- a na zadních sedadlech jsme se tlačili my, Kuboš a tři cestovní tašky;
(pozn. autorů: tašky nevlastnil žádný z cestujících)
Po cestě se Kuboš strašně divil, že jedem pouhých 45 km/h, když značka, kterou jsme míjeli po cestě ukazovala max. rychlost 90. Záhy zjistil, že když je Jeep vozidlo Americké výroby, tak ukazuje v mph a né v km/h. Tzn. když tachometr ukazuje 45 mph, tak to znamená cca 80 km/h.
Tady jsme po cestě zjistili, že stavěčka, která měla začít již dnes ráno, byla nečekaně ze strany Valmezáků odsunuta na sobotu a že tím pádem nemáme klíčky od baráku. Tak VezíR uchopil do ruky svou mobilní telefonní budku a začal shánět Smajla, aby jsme se k ní dostali, museli jsme projet čtyři kruhové objezdy. První z nich jsme projeli 1x, 2. kruháč taktéž 1x, na 3. kruháč jsme špatně odbočili, protože jsme nepochopili navigátorku Smajla, vrátili jsme se zpět přes 3. kruháč a pokračovali správným směrem přes 4. kruháč a pak ke Smajle. U Smajly jsme získali již zmiňované klíče a dostali jsme instrukce ke zpáteční cestě na hlavní tah přes ValMez. Ale abychom se na ten hlavní tah vůbec dostali, museli jsme (a hlavně Jeep) překonat 30° klesání s plně naloženým vozíkem o nosnosti 700 kg. Pak se vymotat přes kruháče a správně odbočit na Velkou Lhotu.
Cesta byla suchá, místy mokrá a my si to táhli do kopce, rychlostí tak extrémní, že i cyklista by neměl problém nás předjet. Cesta plynula pomalu a pomalu a pomalu..., ale jistě. V polovině cesty mezi dřevěnkami a posedem nastal jediný malý, celkem nepostřehnutelný problém. Vozík a auto se začaly naklánět doprava směrem z kopce. Řidičce se to příliš nelíbilo, a proto jsme, ti co sedíme vzadu, byli vystoupeni z vozidla, protože jsme byli nechtěná nadměrná zátěž. Jakmile jsme vystoupili, vozidlo značky Jeep se vyrovnalo zpět do přirozené polohy. Byli jsme nuceni pokračovat v tomto složení: na místě řidiče Zitta, na místě spolujezdce VezíR, na zadních sedadlech se tlačily tři cestovní tašky a my jsme valili mimo vůz.
Když už jsme konečně došli k posedu, začali jsme vynášet obsah vozíku. Po vyložení všeho potřebného i nepotřebného, si K.u.b.o.š sedl zpět do Jeepu a s prázdným vozíkem ujížděli směr Ostrava–Třebovice. My ostatní jsme si udělali pohodlí na bednách (a někteří na plynové bombě). Hned ze začátku byla na programu malá občerstvovací přestávka.
Po přestávce jsme vzali obě jízdní kola, bombu a do každé volné ruky cestovní zavazadlo (kufr, nebo cestovní taška, popř. batoh). Když jsme přišli do baráku, byla další občerstvovací přestávka (my jenom žerem). Z přístavku jsme vzali dva dvoukoláky, z nichž se jeden po malé opravě stal taky použitelným a táhli jsme je zpět do kopce k posedu. Zde jsme plně naložili dvoukoláky a střídavě sjížděli nesjízdný kopec k baráku.
Takto jsme jeli pouze jednou, protože jednoho z nás tří napadla myšlenka spojit tyto dva dvoukoláky v jeden čtyřkolák. Na čtyřkolák se toho vejde třikrát více, než na jeden dvoukolák, čímž nám přibyl jeden imaginární dvoukolák. S tímto dopravním prostředkem jsme „jízdu smrti“ absolvovali pouze třikrát.
Výhody a nevýhody čtyřkoláku:
+ kapacita;
+ stabilita nákladu;
+ brzdné vlastnosti;
¦ časté defekty levého předního kola.
Následovala malá obědová pauza asi v 17 hodin. Od oběda do večeře jsme hledali, nosili, vybírali a stavěli kostry stanů, neboli jsme pomáhali stavěčům, kteří měli přijet druhý den.
Večeře probíhala kolem 21. hodiny a my měli tuňáka s fazolema. Po večeři jsme zase nosili a skládali zbytek stanů, tentokrát jsme si museli málem svítit svíčkami. Rozhodli jsme se, že bychom měli jít spát, když vstáváme v 6 hodin ráno. Ustlali jsme mezi mlékem, paštikami a jogurty a šli spát.
Ráno byl budíček opravdu v 6:00 a VezíRův mobil byl vyhozen z okna. Pak jsme začali hledat místečko pro „kruh“ a pak byl VezíR opuštěn, neboť jsme jeli nakoupit do Kauflandu a počkat na ostatní...

Dan a Míla

- den 1., sobota 12.7.2008

Tímto dnem nám začíná letní tábor ve Velké Lhotě. Sešli jsme se na nádraží ve Svinově, ale nepřišli všichni, protože někeří už byli na tábořišti, aby to tam trochu přichystali. Poté, jak většina z nás dorazila na nádraží, tak odevzdali Šárce důležité papírování v obálce. Potom jsme se odebrali na nástupiště, kde jsme počkali na vlak do Hranic.
Když jsme dojeli do Hranic, tak jsme museli čekat na další vlak, který nás odvezl do Valašského Meziříčí. Odtamtud jsme jeli ještě autobusem na místo samé.
Od autobusové zastávky jsme šli ještě kilometr a půl. Dorazili jsme do tábořiště! Hurá... Ale čekalo nás nemilé překvapení. Stany, jídelna a stožár nebyly skoro vůbec postavené. Tak se začalo stavět tábořiště. Později jsme si dali své věci už do stanů.
Postavit stožár, vykopat jámu na latrínu, donést smůlu na fakule a dřevo na oheň - to byl program pro zbytek dne.
Večer začalo pršet, takže se zahajovací oheň odložil. Pak už se šlo jen spát.

Pavel

- den 2., neděle 13.7.2008

?????

- den 3., pondělí 14.7.2008

Jelikož včera večer dorazil Kostrč, bral si na starost dnešní rozcvičku. Jako obvykle se běhalo kudmy to jen šlo, takže kdo si nevzal kanady, měl hned co sušit.
V prvním programu jsme se dozvěděli, že jsme se teleportovali z planety Země na planetu X skrz hvězdnou bránou. Ve druhém programu jsme dostali zakódovanou zprávu. Za rozkódování dvou slov jsme museli splnit jeden úkol. Úkolů bylo pomnoho. Např. jedním z nich bylo nasekání třísek, znalost 5 topo značek, zorientovat se na mapě, najít Smetánku Lékařskou a další.
Za doslovné přeložení textu jsme si mohli vybrat název teamu a barvu kšiltky. Číslo nám bylo přiděleno.
Po odpoledním klidu jsme zkoušeli nově napnutou síť na strom. Všechno bylo dobře upevněno, tak jsem vyzkoušel Danův postřeh :-) Poté už se dělaly jen rutinní věci jako např. večeře a večerní rozkaz.
A dále už se šlo jen spát :-)

Worvi

- den 4. na planetě X, úterý 15.7.2008

Den, jako tradičně, začal budíčkem. Potom jsme šli na snídani (mňam). Službu měl Worvi, takže jeho tým vyvěšoval oddílovou vlajku (Filip) a státní vlajku (Worvi a Álča).
První program bylo ringo na louce. Pak byla svačina, na níž byla broskev a rohlík, na druhý program byl připraven drastický čtverec. Álča přetáhla skoro všechny, např. Kostrče, Mílu, Worviho a Joea.
Na oběd byly plněné papriky s rýží a rajskou omáčkou, poté byl odpolední klid.
Jako třetí program byla etapa a poté svačina. Ve čtvrtém programu byl baseball. Následoval večerní rozkaz, na kterém byla řečena (pozdní) myšlenka a jako pátý program byl zahajovací oheň (pro nepřízeň počasí až dnes) a jako bonus noční hra. Trošku delší. A pak už byl noční klid.

Wentyl

- den 5., středa 16.7.2008

Den jsme začali tím, že jsme vstali a šli na nástup na rozcvičku. Ta trvala 20 minut.Vrátili jsme se z rozcvičky a museli jsme spáchat hygienu, úklid stanů a připravit se na ranní rozkaz. Když jsme to měli hotové, tak jsme šli na snídani.
Když jsme snídali, přišel pan redaktor. Redaktor byl z ČRO2, Praha a chtěl si "nahrát", jak nacházíme kešky. Dosnídali jsme a šli jsme se nachystat na výpravu za kešema.
Po chvíli jsme vyrazili s panem redaktorem na kešku, která byla v lese. Tam byla malá skála, kde jsme měli hledat souřadnice. Našli jsme tam jen sklínku a v ní dva sáčky a nic více.
Tak Kostrč napsal na papír vzkaz, že keš byla zničena. Po chvíli jsme šli zpět do tábora a tam jsme obědvali a potom byl odpolední klid. Po něm jsme hráli hru, která se jmenuje Hututu. Pak jsme museli nachystat oheň na večeři - pečené buřty. Později jsme měli večerku.

Míša

- den 6., čtvrtek 17.7.2008

Tutútutútutú... Jujda, trubka. VezíR zase troubí budíček. Rozlepím oči a vysoukám se ze spacáku. Venku klemra, jak prase. Wav, nástup na rozcvičku. Pak přichází rozcvička (samozřejmě, že pod mým vedením). Cestou na místo určení, jsem si ovšem musel obhlídnout místo pobytu samotky (pro tři orlí pera). Zběžně jsem si ho prohlíd. Zdálo se být vcelku v pohodě. Po rozcvičce následovala hygiena a hned po úklidu ranní rozkaz.
Rozkaz probíhal úplně normálně, až na to, že mi nikdo nepřipoměl, že mám od rozkazu mlčet. Takže na řadu přichází hladovka. No, prostě tři orlí pera... Ááá, nástup na snídani. Jen lehce nakouknu do hrnce a zatočila se mi hlava. V hrnci bylo kakao a hned vedle ležela obrovská hromada Kornů. Protestně mi zakručelo v břiše. Ale co bych pro tři orlí pera neudělal, že? Nedá se svítit, nalil jsem si do hrnku trochu H2O a "posnídal". Zase kručení :( začínám se obávat, že to asi nezvládnu. Po syté snídani přišel na řadu 1. program = teorie.
Učili jsme se topografii. Fakt super samo o sobě, natož s hladovým žaludkem. Po troše mučení topoškou přišla další výtečná strava. Na svačinu byla buchta a kus ovoce. Dojedli jsme a přišla další topoška, potom ještě uzly. Naučil jsem se nový způsob zkracovačky. Alespoň něco no...
Když jsme se vymotali z uzlovaček, šli jsme já a Adam stvořit pálku. Po stvoření pálky jsme vyrazili pařit bejzbóóól. Moc mi to nešlo, ale myslím, že jsem nebyl sám. Začalo mi opět kručet v břiše, to znamená, že se blíží oběd.
A vida! Příprava na oběd... Na oběd byla výtečná vonící papriková polívka s čočkovkou. Radši nepřipomínat, jak těžce jsem to prožíval. V odpoledním klidu jsem dostal svůj příděl čaje a odhalil Goaulda! Jejda, o tom jsem nenapsal ani řádku. Ale to je fuk. Musím mít nějaké tajemství, ne? Takže se kdyžtak přeptej, ráno povyprávím...

Kuboš

- den 7., pátek 18.7.2008

Začátek dne začal jako obvykle, s tím rozdílem, že nepršelo, ale byla velká mlha, spíš by se dalo říci, že jsme se pohybovali v mracích.
Při nástupu zjišťujeme, že se mění způsob "trestání" z kliků na body. Rozhodně to není příjemné. Na rozkazu začíná Kuboš další pokus o mlčení.
Při prvním programu jsme se rozdělili na skupiny, které se skládaly z velkých, toť především RPR a malých. Skupina velkých trénovala na "stromátu" a 2. skupina byla v jídelně a řešina kroniku a hry.
Po svačině, kdy Kuboš už zase mluvil, jelikož při jízdě z vesnice na kole s Ventylem odpověděl, že umí jet bez řídítek, jsme se prozměnu rozdělili do 3 skupin. Byla tři stanoviště, na kterých se skupiny střídaly . Na stanovištích se probíraly tyto věci: 1. stanoviště - topografie, 2. a 3. st. - zdravověda.
Stále je krásné počasí - kupodivu...
Po obědě vesměs všichni odpočívají v jídelně hraním karetních her či dopisováním různých písemných dluhů nebo jen ležením.
Dalším a tudíž 3. programem byla velmi oblíbená hra "obchodníci". Hra, kde je účelem co nejlevněji nakoupit a co nejlépe prodat. Ze základních 100 bodů Worvi udělal 4056 bodů, což je v téhle hře rekord.
Následovala svačina, jako vždy chutná a dobrá.
Stále je krásné počasí - kupodivu...
Pokračovalo se 4. programem, ve kterém se měl po 20-ti minutách hrát baseball, ale 20 minut lanových aktivit se protáhlo na celý program. Myslím si, že to vůbec nevadilo. Dokonce i Alča vylezla na síť. Je to odvážná holčina.
Při večeři přijela servisní služba v podobě rodičů dvojčat. Přivezli kopy jídla, moc dobrého jídla.
Večerní program byl ve znamení hygieny v "letní sprše". Kdo se nekoupal, dělal blbiny. Dalo by se říct, že jsme se naháněli za pomoci hřebenů a ručníků. Ještě bylo zajímavé sledovat přebírání služby Mílou od Wentyla. Másledně vedení rozhodlo, že bujaré vyvádění hloupostí bude ukončeno a byla večerka.
V noci neznámého času byly tajné operace SG-týmů a tudíž dění v tento čas je pro dějiny neznámý.

Kostrč

- den 8., sobota 19.7.2008

Dnes jsme vstávali o něco dříve, přesněji po půlnoci, kdy se konala etapovka. Dan s Mílou vzbudili vždy jeden SG team, který měl podle rozsypaných vloček po zemi vystopovat zvíře, které nám ukradlo bednu s jídlem (samozřejmě žádné zvíře nic neukradlo, to nastražili ti dva). Když jsme vystopovali tu bednu, byly v ní zbytky jídel a 4 obálky. Každý SG team si vzal svou obálku , ve které byla tři lízátka. Pak nás poslali zase spát.
Vzbudil nás až VezíR, který troubil budíček. Rozcvičku vedl Worvi, který běžel k posedu. Na půl cesty tam se zastavil a udělal rozcvičku. Když jsme byli rozcvičení, tak se doběhlo až k posedu a pak zpět do tábora.
Po rozcvičce byla - jako vždy - hygiena, úklid stanů a příprava na rozkaz. Po rozkaze byla snídaně, službu měl Míla. Na snídani jsme měli rohlíček, tvaroh s kakaem a meltu, která se moc nepovedla.
Po snídani jsme museli lézt lezecké aktivity, např. Véčko, malou stromátu, síť atd. Museli lézt ti, co na překážce ještě nebyli. Během lezení měla Šari zdravovědu pro ty, co jí minulý den nestihli. Učili se obvazovat různé části těla, např. dlaň, prst, koleno, kotník a další.
Poté přišla svačina. Měli jsme banánek :-) a k tomu tatranku, mňam, mňam. Po dobré svačince jsme se přesunuli na louku, kde jsme hráli baseball. Mezitím přijeli rodiče od VezíRa, nějak jsme si jich nevšímali, neboť jsme byli zabráni do hry. Pak, když už nás to nebavilo, tak jsme donesli ringo, kterým jsme si krátili čas. Čekali jsme, až bude nafouknutý míč, se kterým jsme si pak zahráli volejbal.
A pak už byla příprava na oběd. K obědu byla hříbková polévka. Já a Kuboš jsme si sice nabrali, ale pak jsme tu polívku stejně dali Kostrčovi, který si pochutnal. Na druhé bylo něco lepšího, byly karbenátky a k tomu brambory a bílé zelí.
V odpoledním klidu jsme odpočívali (jak nečekané!). Někteří spinkali jako třeba Kuboš a Adam. Někteří si četli, jiní telefonovali a další lezli.
Po poledňáku byla další etapa. Cílem bylo nalézt kešku, která byla vzdálena cca 2,5 km od tábora. Všichni to zvládli, ale Kostrčův team SG-4 to šel více, než 4 hodiny. Pak přišli fialoví od borůvek a s natrhaným borůvčím, ze kterého si Kostrč pak připravil čaj. Na etapu šly vždy dva teamy s odstupem cca 10 minut. A tak, než se vrátily, ty druhé dva teamy se mezitím učily semafor a dostaly svačinku. Na sváču byla půlka melounu na team, který jsme vydlabali lžícemi.
No a pak přišla večeře. Měli jsme supr poridge. Po večeři byla příprava na rozkaz, po rozkazu byla hygiena a pak večerka, neboť SG-4 přišla tak pozdě, že se posunovala i večeře a tak nebyl 5. program.

Álča

- den 9., neděle 20.7.2008

Den začal tím, že se zatroubilo na rozcvičku. Jak byli všichni na nástupu, tak jsme šli na 20 minutovou rozcvičku. Potom jak skončila rozcvička tak bylo úklid stanů a bodování. Pak byla snídaně a poté 1 program - opakování uzlů, ale dělali jsme jenom dva úzly osmičku a půlloďák. Pak jsme to museli udělat na lezeckých lan. Potom byla k tomu ještě topografie a semafor. Pak byla svačina a byla to paštika s česnekem. Byl 2 program - šátky museli jsme si udělat nějaké tvary třeba chobotnice a ktomu etapa udělat z přírodních materiálů šperk a k tomu napsat příběh, ale nesmí se v tom používat slova město, les, kniha, slunce, měsíc atd. Zase svačina. Poté 3 program dokončování etapy a šátku kdo stihl etapu. To bylo přes celí 3 program. Pak byl oběd poté odpolední klid. Skončil odpolední klid a byl 4 program - opékání párků byli moc dobré přitom bylo zpívání. No poté byla hygiena kdo nestihl. A poté noční klid.

Danny

- den 10., pondělí 21.7.2008

Den začal jako obvykle rozcvičkou kterou měl Worvi. Pak byla snídaně byla vánočka s nutelou a melta. Při prvním programu se hrály želvičky a chudák Dan se ani jednou nedostal na ostrov. Potom se hrály kapky a lidé. Na svačinu byla Delasa s nektarinkou. Ve druhém programu se dělaly šátky. Na oběd byly řízky s bramborovou kaší, ale Ventyl dostal své vlastní triko (pozn.: 4 dny se povalovalo po táboře a nebyl schopen si jej uklidit, ani když se mu to 6x připomělo) a urazil se, ale pak přišel a dostal oběd. Po odpoledním klidu jsme od VezíRa dostali úkoly donést 20 druhů kytek a 10 druhů stromů. Pak jsme začali poznávat. Míla s Danem si prohlíželi knížku o skautských stavbách. Pak byůa večeře byly chleby se salámem a okurkou. Po chvilce si nás Kostrč svolal a řekl ať si vezmeme maskáčové oblečení. Začal výcvik běžely jsme k lesu a kapitán se nás začal vyptávat na jména. Kuboš s Adamem měly připomínky a běhaly k chatě a zpátky asi sedumkrát. A běžely jsme po louce a v půlce se začala skoušet sebeobrana. A po cvičení sebeobrany se Filip s Kubošem zpikli my ostatní sme je dostaly za úkol chitit. Chitli jsme jen Filipa ale Kuboše jsme měli málem taky jenže Joe mu pomohl a byl další dezertér. Časem byl konec výcviku a šlo se na hygienu a pak byla večerka a šlo se spát.

Šmoula

- den 11., úterý 22.7.2008

Budíček. Rozlepuji ty dvě blány co mám na těch polospepých koulích. Dnes má F.G. rozcvičku. Nástup. Kontroluji stav. 50% účast. To Žirafě nelíbit. Příště to oznamovat nebudu. Trochu jsem ty odvážlivce poničil a poté snídaně. Chleby s vejcem a hermelinem (špica). První program. Někteří dodělávali šátky, zbytek zevlil. Druhý program. Generál Kostrč svolává svou rotu. Dělí nás do týmů, rozděluje funkce. Za ženisty ty co mají výdrž, za zdravotníkyx ty, co ze zdravovědy vědí málo a mě dali jako odpalovače min - vojína (ha-ha). Byli jsme posláni po týmech na patroly, Kostrč alias Martin Bin Kusa si nás postupně odváděl a svazoval nás v té špeluňce s dřevem (jak se jí sakra říká...). Poté, co nás všecky svázali nás tam zamkli, zdrhli do lesa. My se dostali ven, zdravotníky poslali ošetřovat raněné a my na teroristy. Tak si to spokojeně šmajdáme a narazíme na cestě nrvavou + antraxovou stezku. Jedna směska dvou týmů šla po krvi a můj tým po antraxu. Po nějaké době strávené bloumínám po lese jsme narazili na 2. směsku, která vedla zajatého generála Arabáše. Po nějaké době nás arab dovedl do jejich (zničeného) a poté zpět do naší základny. Tam jsme ho nacpali vepřovým, nechali ho to zapít čajovým králem zalitým stovkou a on se dobrovolně zasebevraždil (sranda). Po pozdním obědě a náročném pochodu se páchala hygiena, poté někdy byla večeře (hrachová kaše + smažený párek) a poté sme sbírali kytičky. Nakonec pár odvážlivců v noci sledovalo družice.HUA!

F.G.

- den 12., středa 23.7.2008

???

- den 13., čtvrtek 24.7.2008

Ráno jsme vstanuli a měli jsme si uklidit stany, spáchat hygienu a připravit se na snídani. Rozcvičku jsme neměli ani raní rozkaz, protože bylo škaredé počasí (pozn.: pršelo už dva dny). Po snídani jsme šli na 1 program do budovy se naučit zpívat některé písničky. Měli jsme svačinu a potom jsme šli na 2 program - hrát stolní hry. Na 3 program byl, že jsme šli na louku a tam jsme hráli hru lov šátku. Konec nastal už po 25 minutách, protože zase začalo pršet.
Když po nějaké době přestalo pršet, tak jsme byli rozděleni na skupiny kdo bude dělat fakule, chrastí a přípravu ohně. Měli jsme večeři a po večeři jsme šli k Bráně, aby jsme se dostali na svoji Zemi.
Jak jsme byly na svojí Zemi tak jsme se museli vrátit zpátky pro bedny, protože to byly naše zásoby. Jeden z týmu musel čekat u brány. Zbylí členové z každého týmu šli hledat bedny. Jak jsme tam čekali, tak přišel Míla a jestli bychom mu nemohli pomoct najít ztracenou peněženku (chtěl nás odlákat od brány). Mezitím se brána rozsvítila a tam byly ty bedny. Odnesli jsme je do svých stanů a měli jsme večerku.

Míša

- den 14., pátek 25.7.2008

Dneska to začalo tím, že jsem se probudil (spíš tím že jsem byl probuzen...). Po včerejší návštěvě na Zemi, po které jsme byli všichni docela utahaní, přišel na řadu bojový úkol, který zastínil celý dnešní den.
Včera jsme získali každá družina bedny. Nebyly to obyčejné bedny, byly to bedny zakódované. K bednám byla přibalena šifra, pomocí které se dalo přijít na kód který bednu otevře. Šifra byla hromada papírů, které byly popsané z jedné strany anglickým textem o historii kryptografie. V průběhu celého dne, snahy tento text přeložit, jsem vlastně na nic, co by mi pomohlo bednu otevřít, nepřišel. Nepřišel na to ani nikdo z mojí elitní skupiny SG-5.
Přišel jsem na to až v odpoledním klidu a to docela náhodou: Ve stanu seděl naproti mě F.G. a prohlížel si ty texty. V jednu chvíli, kdy zvenku proniklo vchodem světlo, jsem si všiml, že se na druhé straně papíru, co držel F.G., něco leskne. Tak jsem nezahálel a postupně jsem ze všech těchto papírů seřazených podle čísel přepsal tento důležitý kód. S radostí jsem to oznámil své skupině.
V odpoledním programu jsme sbalili girlandy (lezecká část), byla to opravdu dobrá zábava:-)
Vrcholem dne byl určitě ukončovací oheň s vyhlášením výsledků a rozdávaním cen. Oheň zapalovali F.G. a Ája. Oba se toho ujali velice zodpovědně a celé se to obešlo bez nějakých patálií. Já jsem se nejvíce těšil na to, až zjistíme jestli jsme vyhráli a taky na to, co bude v těch zatraceně těžkých bednách.
A je to tady - vyhlášení výsledků...
První skončili Joe, F.G. a Ventyl. My jsme byly hned po nich. To znamená 2. MÍSTO!!!
Teď k bednám: po ceremoniálu zadávání kodů jsme je otevřeli a přišlo velké překvapení. V bednách bylo toto: fungl nové stany, každý tam měl svou vlastní skládací židličku, ponožky, rýže, čočka, májka, šutry (geologické vzorky), brambory, kus nudlí, kapesník, troška panapru, kusíček chleba, 1 paralen...
A samé další k životu potřebné věci. Ale tím zdaleka nekončí série překvapení které jsme zažili. Dan s Mílou dostali březové lístky prvního stupně. Gratuluju chlapi, jste dobří stejně tak jako byla vaše etapovka.

Kuboš

- den 15., sobota 26.7.2008

Den začal jako normálně budíčkem a rozcvičkou - vedl jí Dan. Po rozcvičce byla hygiena a snídaně. Na snídani jsme dostali párky a domácí chléb. Když jsme dojedli, tak jsme si museli honem dobalit věci a odnést je před chalupu.
Ti co byli hotovi s balením, tak šli pomáhat z úklidem tábořiště. Poté si přijeli Valmezáci pro klíče od baráku. Nebylo tam dostatečně uklizeno, tak musel se zamknutím ještě chvílí počkat. Mezitím Kostrč zajel na kole navádět auto, které nám mělo odvézt věci domů.
Nakonec Kostrč a auto dorazili až k tábořišti a ne jen k posedu, takže jsem byl šťasten, že nemusíme tahat ty věci do kopce jako minulí rok. Ale měl jsem trochu obavy, že se ty věci do auta všechny nevlezou. Když bylo všechno naloženo a uklizeno, tak jsme se vydali na autobus a ve Valmezu pak na vlak, který nás dovezl domů do Ostravy. A tam dala Šarka naše doklady rodičům a šlo se pro kufry do klubovny a pak domů.

Pavel

Víkendovka "Poodří", Hadinka a okolí; 13.-15.6.2008

Sraz byl na Svinovském nádraží v 16:15. Během cesty jsme jednou přestupovali. Po příjezdu do Heřmánek jsme šli pěšky na louku, na které jsme stanovali. Všichni nocovali ve stanech, ale Kuboš, Dan a Worvi si postavili vigvam a spali pod ním. Když kluci stavěli vigvam, přišel VezíR, že našel tenisák. My, co jsme už měli postavené stany, jsme si s ním házeli.
V sobotu ráno nebyla rozcvička, protože se NIKOMU nechtělo. Pak se šlo na dřevo, každý přinesl jeden nebo dva stromečky. Kluci stavěli ohniště, aby bylo kde dělat čajíček ? a holky dělaly snídani. Ke snídani byl čaj a chleby se salámem a sýrem. Po snídani se sháněly věci na Desetiboj a potom se vytvořily dvojice, ve kterých se závodilo.
Dvojice byli: Worvi s Álčou, Kuboš se Sabčou, Šmoula s Ventilkem a Dan s Kubou. VezíR fotil a Šari stopovala. Vyhráli Álča a Worvi. A pak jsme vařili oběd, Kuboš krájel a smažil cibulku, Šari, Álča a Kuba dělali knedlíky plněné masem a VezíR, Dan a Worvi míchali polívku.
Ti co zrovna nic nedělali si házeli s tenisákem. Všem to moc chutnalo. Po obědě si šli někteří házet s tenisákem přes potok, do kterého si pak Ventilek sednul, když v tom potoce seděl, tak ho VezíR, Kuboš a Dan překlopili na břicho a položili ho tam, kde původně seděl. Ventil se potom sušil na břehu na sluníčku. Když už byl Ventil suchý, tak byl volný program, ve kterém Kuboš a Šari dělali kotouly na louce, pak někteří hráli hru Mravenci v sirupu, někteří si četli a jiní se jen tak váleli.
Pak se šlo na dřevo, protože na večeři byly toasty pečené v alobalu pečené na žhavých uhlících. Toasty byly se salámem, sýrem, rajčetem, kečupem a hořčicí. Po dobré večeři na nás Kuboš na louce zkoušel své judistické chvaty. Byla to zábava, ale pak jsme se museli umýt a jít spinkat. V noci nás vzbudili a šla se hrát noční hra, která se jmenuje Vysílačky.
V neděli ráno byla rozcvička, hrála se Trojnožka. Potom byla snídaně, ke snídani byly corn flaky s nutelou rozpuštěnou v mléku. Po snídani jsme si sbalili věci a šli na vlak. Ve vlaku jsme si dali ke svačince müsli tyčinky a gumové hady. Když jsme přestupovali, chytili jsme zpožděný vlak a přijeli do Ostravy o hodinu dříve.

Álča

Víkendovka Jakartovice, 30.5.-1.6.2008

V pátek 30.5. byl sraz na nádraží Svinov v 15:30. Já sem si nebyl jistý, jestli budu mít odvoz tak jsem přišel do klubovny. Vezír tam už čekal, tak jsme jen vzali hrnec a můj taťka nás odvezl na nádraží. Dorazili všichni, co měli přijít. Dan, Šari a Šmoula šli koupit jízdenky na vlak.
Odjeli jsme v pořádku a bez problémů. V Opavě jsme přestoupili na motorák, abychom dojeli do Jakartovic. Odtamtud jsme šli na tábořiště. Na cestě jsme se museli prosekat kopřivami. Nakonec Vezír zjistil, že po cestě dál je další stezka k tábořišti. Tak jsme šli. Došli jsme na místo. Rozbili jsme tábor, vedení nám pomohlo roztřídit věci. My jsme to zabalili zpátky do batohu a vedení nám řeklo, ať povečeříme. Než se šlo spát, spáchali jsme hygienu. Já jsem nemohl usnout, protože Kuba chrápal jako zbíječka. Tak mě vyhnal pod širák za Danem, Kubošem a Vezírem.
Ráno Kuba našel včelí roj na stromě. Na snídani jsme měli chleba s výbornou marmeládou. Po snídani jsme obdrželi zprávu o LODIČKYJÁDĚ. Tak jsme začali dělat lodičky přírodního materiálu. Po obědě jsme šli vyzkoušet naše lodičky. Kuba si rozřízl nohu o břidlici. Po oběde jsme udělali závod. 1. místo - Dan a 8. místo - Pavel.
Na večeři jsme měli buřty. Taky byly dost dobré. Kuboš udělal buřt značky CHIPS :)
Nakonec jsem šel spát pod širák dobrovolně. Nad ránem mě probudili ostatní, že musíme rychle do stanů, že bude pršet. No nakonec pršelo moc moc málo. Ráno nás probudil Dan hlukem kanistrů. Vedení udělalo fajnou sýrovou směs. Po snídani jsme se sbalili a odešli jsme. Došli jsme až na nádraží v Jakartovicích a udělali svačinu pro celý oddíl. Na Opavské nádraží jsme dojeli v pořádku a bez problémů. Z Opavského nádraží jme jeli luxusním vlakem domů. Tam na nás čekali rodiče a my jsme jim říkali co jsme zažili.

Apple

Odměňák 2008, Praha; den 1., středa 7.5.2008

Tak odměňák do Praglu, no jó, no… Sice tento zápis píši trošku po dodací lhůtě, ale doufám, že ho zato napíši kvalitně.
Měl to být původně odmeňák do Prahy, ale tím, že jsme dělali nábor, rozhodli jsme se tedy, že dáme Prahu jako společnou výpravu všech. Jsem rád, že jsem v Praze potkal i spoustu našich nováčků, neboť tato výprava nebyla zrovna z nejlevnějších…to víte, Pražské MHD, vstupy (a výstupy), to vše stálo docela dost…ale pojďme se již bavit o prvním dni výpravy samotném.
Sraz byl na hlavním nádraží v Ostravě, neboť jsme si chtěli i sednout, když jedem až na konečnou. Nacpali jsme se do vlaku, ale někteří (třeba já a Míla) si již sednout nestihli, tzn. probíhal jakýsi kolotoč, kdy pokaždé někdo stál na chodbičce a ti předešlí si šli sednou. To víte, cestovat bezmála 4 hodiny do Prahy stojí za to.
Příjezd byl vskutku zajímavý, neboť je Pražské hlavní nádraží v rekonstrukci, a z vnitřních perónů stojí jeden jediný, na který jsme bohužel nepřijeli. (pozn.: z toho nástupiště jsme pak odjížděli zpět do Ostravy)
Tak tedy přijeli jsme k večeru… po osmé hodině… a pěšky jsme šli na Žižkov ke klubovnám, kde nás přivítali Tepličáci. Jo, nesmím zapomenout, Šari šla koupit lístky na MHD. Teda povím Vám, lístky 2x tak velké, než na jaké jsme zvyklí v Ostravě… a ještě takové nehezké. Ano, nebyli jsme jediný oddíl, který jel do Prahy.
Ubytování proběhlo v pořádku tak se šli někteří osprchovat, někteří se cítili (nebo spíše necítili) voňaví ještě z domu a šlo se do hajan …ráno vstávat? Néééééé… A já vím co, zapomněli jsme zadělat na „Šárčin“ skvělý chleba, to asi budeme další den bez svačin… to znamená o hladu… to znamená kručení v břiše… to znamená náš konec… to zas nemusíme naše vedení podceňovat - poradili si i tak :-)

Dan

Odměňák 2008, Praha; den 2., čtvrtek 8.5.2008

Čtvrtek začal jako každý jiný den v Praze. Nic mi neříkalo, že bude tak výjimečný… Klasicky to začalo rozcvičkou, potom jsme celkem zmoženi takovou ranní únavou došli nahoru na snídani:-) Snídaně nám dodala energii potřebnou k poznávání historické Prahy z blízka.
Jako první jsme se vydali metrem na Hrad, prošli Valdštejnskou zahradu, celý Hrad (i s prohlídkou paláců a sklepení) a pak přes Malou Stranu sešli na Kampu a tam posvačili…
Pak jsme se měli přesunout na bobovku do Proseku. Ale nějak nám ujel bus tak jsme museli jet dalším. Ale to totiž vůbec nevadí, v tom druhém jsme zas krásně přejeli zastávku na znamení. I přes ty ,,potíže“ jsme dorazili na ono místo činu. Dráha byla krásně rychlá. Spousta lidí se snažila překonat Mílův oddílový rekord trati. Ale marně. Míla měl tak vychytanou techniku, že byl nepřekonatelný. Bobovka byla fajn zpestřením dne, fakt jsme si to tam užili úplně všichni. Jezdili jsme jak o duši:-)
Zatímco ostatní dojížděli, tak jsme se spolu s Ventilem a Worvim vydali pro nedalekou keš. Nebylo na ni vcelku nic zajímavého. Jenže když jsme seděli na schodech a hrabali se v ní, tak Ventil v dálce uviděl někoho s gpskou v ruce, jak jde směrem k nám. Je to jasné... Další kačer. Tak jsme mu řekli, ať se vzdálí, ukryli jsme keš zpátky a vyrazili jsme za ostatníma. Z bobovky jsme já, Šari, Danova mamka (Alena) a Worvi vyrazili na nákup. Ženská část pro kuřata na večeři, my na ponožky. Našly se kuřata i ponožky takže jsme vlastně byly všichni spokojení. Za celý den jsme byly už značně unavení, tak jsme vyrazili zpět do klubovny.
Pak pro mě přišlo velké překvápko. Hecli jsme se a začali zdolávat místní stěnu. Jelikož jsem většinu času jistil já, tak můžu potvrdit, že nováčci máji obrovský potenciál. Lezli fakt z obrovským nasazením a šlo jim to. Málokdo by to dokázal líp. Chválím vás. Když lezení finišovalo byla už pekelná tma. To pro mě znamená, že už by mohla být večeře. Zvědavě jsem vešel do budovy a pln očekávání vyšel po schodech. To, co mě tam čekalo, bylo něco jako Hrad na talíři. Nejsem zrovna masový typ, ale ty kuřata byla delikátní. A to jsem přes degustaci mistr. Pak už se jen spáchala hygiena a šlo se spát. Pražská doprava mě moc bavila. Metro je chladivé, rychlé a je v něm spousta srandy. Posunul jsem žebříček oblíbených měst: 1. Praha, 2. Brno, 3. Liberec.

K.u.B.o.Š

Odměňák 2008, Praha; den 3., pátek 9.5.2008

Ventil

Odměňák 2008, Praha; den 4., sobota 10.5.2008

Den začal jako každý jiný, probudil mě Dan. Po budíčku byla na rozvrhu rozcvička, tu jsem vedl já, všichni byli s rozcvičkou spokojení, až na Ventila se Šmoulou, kteří ji flákali, i když byla mnohem volnější, něž standardní rozcvička. Po rozcvičce jsme si dali snídani a vyrazili do Zoo, kde jsme strávili mnoho, mnoho času.
Čas v Zoo byl rozvržen do několik kratších úseků, aby někteří Zoo neproletěli za dvě hodiny a jiní se zapomněli u opic. Po celou dobu jsme byli rozděleni do skupinek: Worvi s Kubou, Dan s Ventilem a Šmoulou, Kuboš s Míšou a Dany, Já s Pavlem a VezíR s Šari. Během dne se skupinky postupně promíchávaly (nejlíp to vyřešil Worvi, Kuba si chtěl povídat s Ventilem a Worvi chtěl jít tam, kam ostatní šli později, tak se s Danem domluvili a Kuba šel s Ventilem pod dozorem Dana). Po zbytek času stráveného v Zoo se nic zvláštního nestalo, jen jsme se při předposledním rozprchu sešli na toaletách u pavilonu koček, kde se tvořila fronta. Ještě před odchodem ze Zoo si Worvi vzpomněl, že je u Zoo schovaná Keš. Když už jsme tam byli, rozhodlo se, že půjde „průzkumný tým“ a pokusí se ji najít. Já, Worvi, Kuboš, Dany a Ventil jsme byli „průzkumný tým“. Došli jsme k závěru, že Keš je schovaná někde v zahrádce místního restaurantu, protože byla zahrádka plná lidí, a někteří si nechtěli razit cestu skrz masu turistů, odložili jsme hledání na neurčito.
Po vysilující procházce po Zoo, byla na programu lezecká stěna nebo tvoření večeře s VezíRem na základně. Všichni si chtěli zalézt a vyzkoušet bouldr. Všem se tam moc líbilo. Dvojčata (Míša a Dany) byla k nezastavení, vylezly nahoru, seskočily, zase vylezly nahoru, zase seskočily, a pořád dokola, dokud se neunavily.
Po vyblbnutí na bouldru se šlo na základnu, snědla se večeře, byla menší pauza k oddechnutí a vyrazili jsme do noční Prahy podívat se, jak vlastně vypadají památky, když je tma. Tato část dne, nebo vlastně noci, byla nudnější, než předešlé části. Kuboš se mohl přetrhnout, aby vyfotil všechno, co potkal. Podrobnosti si nepamatuji, ale ty památky byly velmi pěkné. Ke konci noční prohlídky byla přestávka na zmrzlinu.
Potom jsme se vrátili a postupně šli spát, abychom byli krásně vyspinkaní do dalšího dne.

Míla

Odměňák 2008, Praha; den 5., neděle 11.5.2008

Zazvonil budík, ale nikomu se nechtělo vstávat. Nejspíš to bylo tím, že jsme se šli podívat v sobotu na noční Prahu. Když už byla většina vzhůru, zavelela se rozcvička. Když už se všichni sešli, vyběhli jsme na planinu před domem, kde jsme se procvičili. Po chvíli jsme běželi zpět do domu.
Tam už na nás čekala snídaně. Všichni, co byli po snídani si začali balit věci. Mezitím jsme taky uklízeli.
Po všech těchto aktivitách jsme udělali pár skupinových fotek (např. na lezecké stěně a před značkami). Poté jsme se rozloučili s Tepličáky a vydali se na nádraží. To hlavní.
Tam jsme s Šari šli koupit lístky a pak hurá na peron. Šari si po chvíli vzpomněla že je dneska Den matek, a tak šla s Danem koupit nějaké květiny se slovy, že budou za 5 minut zpátky. Po uběhnutí 15 minut jsme byli určeni s Kubošem, abychom se po nich podívali. Když jsme je nemohli najít, vrátili jsme se zpět na nástupiště. Šari a Dan přícházeli zrovna ve chvíli, kdy vlak už přijížděl k nástupišti. Všichni nastoupili do vlaku. Cesta zpět byla docela úmorná, protože vlak byl opět přeplněný.
A když už jsme dojeli do Ostravy, zavelel se nástup, zakřičel pokřik a šlo se domů.

Worvi

Čestná stráž... 7. března 2008

Dnes jsem jako obvykle vstal v 6:00, promnul ospalé a zalepené oči, abych vůbec něco viděl a odbelhal se do koupelny. Tam jsem se, jako ostatně každé ráno, převlékl, umyl zuby a obličej a něčím se navoňal…
Tuž abych nesmrděl našim holkam ve třidě no ni?
…A pak mi to došlo. Vždyť já do školy dnes nejdu! Juchů! Ale štěstí rychle vystřídalo zděšení, neboť stát jako čestná stráž u pomníku je jedna věc a nezmrznout je věc druhá. Po převlečení se do skautského kroje následovalo zapnutí PC, neboť sraz jsme měli s Joem až v 9:00 a já bych se do té doby (bezmála tři hodiny) unudil k smrti. Á, Joe byl přistižen jak vysedává na icq…
V dohodnutou hodinu jsem měl vyzvednout Joea. Ale trvalo to ještě asi 10min, než se Joeovi uráčilo vypnout PC, převléknout se z domácího do kroje a zamknout. Sraz byl stanoven na 9:30 ve Staré radnici. Tam jsme se seznámili s pplk. Končickým v.v., který nás srdečně uvítal a usadili jsme se v nově zrekonstruovaném interaktivním sále. Kromě pplk. Končického tam měl proslov ještě jeden pán: „A teď nám pan řekne pár krátkých vět…“
…no, abych to neprodlužoval, jeho proslov trval asi půl hodiny. A proč to vše? Československou obcí legionářskou jsme byli pozváni na výročí bitvy u Sokolova a bitvy u Bachmače, abychom jako zástupci Junáka byli přítomni jako čestná stráž při kladení věnců. Po vyčerpávajícím proslovu jsme shlédli film o návštěvě T.G.M. v Ostravě, kde se byl podívat převážně na Vítkovické železárny (pro zajímavost, tento film byl propůjčen ředitelkou Vítkovických železáren a shlédlo jej zatím jen málo lidí – byli jsme prakticky jedni z prvních „civilních“ osob, které ho viděly…). Ta naše ulice Přemyslovců vypadala tehdy úplně jinak! Jen Mariánskohorská radnice je pořád stejná.
A mělo následovat kladení věnců. Oficiální zahájení bylo v 11:00, ale my jsme tam museli stát již ve třičtvrtě na jedenáct. Bylo nám trochu zima, ale převládlo nadšení. Pan pplk. Končický měl krátký (opravdu KRÁTKÝ) proslov na uvítanou, pak měli proslovy další :( Tou dobou už nám nebylo s Joem tak moc do skoku, protože po zhruba půl hodinovém stání ve stejné pozici nás začaly bolet paty a dřevěnět nohy. Pak následovalo kladení věnců a konec byl kolem 12:10.
Tak jsme se tedy s Joem sbalili a přemýšleli, čím pojedeme domů. Já jsem jen přemýšlel, jak to, že jedem domů tak brzo.
…a pak mi to doťuklo: Vždyť my měli ještě jít s ostatními (dle pozvánky) do Radniční restaurace na švédské stoly! Tak jsme se proběhli směr Nová radnice, kde jsme měli pozvání pro všechny aktivní účastníky. Přisedli jsme si k pánům z Aktivní zálohy AČR. Zašli jsme si pro řízky, salát, koláčky… Ty tvarohové byly tak dobré, že po 15-ti minutách již nebyly… salámy, sýry… no prostě švédské stoly.
Mezi papáním jsme se blíže seznámili s pány z Aktivní zálohy, dokonce se chystají na sv. Jiří jít na Ivančenu. Tak doufám, že je tam potkáme.
Najednou k nám přistoupil jeden z organizátorů, že rozlévá vodku, tak ať si taky dáme, což jsme jednoznačně odmítli, neboť nejsme zletilí. A vůbec, skauti nepijí (alespoň někteří)!
Rozloučili jsme se a pádili domů. Na tuto akci budeme ještě dlouho vzpomínat v dobrém a doufáme, že nás rodiče na příští konání zase pustí :)

Dan a Joe

SONE+, Česká republika, 29. února - 2. března 2008

…aneb akce náročná na mozek, trpělivost, nervy, komunikativnost a také finance. Před samotnou akcí jsme ještě strávili pár večerů přemýšlením nad nejvhodnější kombinací trasy (ujeté kilometry v poměru k maximálnímu možnému času a také k nereálným přestupům). Variant bylo mnoho, ale ta, co byla nakonec vybrána - jak se později ukázalo - byla… …ještě že sjízdná :)
Po dopilování několika nejasností jsme se vydali na noční nádraží. Místa nástupu a výstupu ze „hry“ - tedy odjezdová a cílová stanice, musí být volena tak, aby člověk jel stejnou trasu ve stejném směru maximálně 1x. A zápis hodný stenografky následuje:
00:05 Příchod na nádraží. Nákup jízdenek nám komplikuje měsíční uzávěrka - právě nastal nový měsíc - březen (měsíc knihy a jakéhosi přátelství). Pokladní vypadá zmateně, už asi dlouho netiskla jízdenky SONE+ Jinak nelze pochopit, proč se ptá, jestli opravdu chceme to, co chceme a kolik že nás je a kolik nás je nad 18 let a jiné, „zapeklité“ otázky…
00:10 Příchod na perón. Vidíme tu stát 2 Piňdi a třetí přichází s námi. Svorně prohlašujeme, že všichni Piňďové hodně „žerou“.
00:15 Při focení skupiny Pinďa& Pinďa& Pinďa se Míla ozbe s hláškou „Piňďo, ty vypadáš jak Orlando Bloom“.
00:40 Příjezd do Bohumína. Schovávame se před větrem. „Mílo, na 6 hodinách máš pravé ruské vagóny!“ Odpoveď odnesená skučícím větrem: „To jsou mrazíkovy sáně samochodky!“
00:55 První konzumace „kosmonautických stravovacích balíčků“. Worvi vytahuje závin - dali jsme si 1. kolo. Je dobrý, ale je ho málo. Toho závinu.
01:10 Worvi: „Kámoš se jmenuje Žák“. Míla: „Ještě řekni, že Ondra.“ Worvi: „Jo.“ Míla: „Už tam budem?“ (pozn.: stále stojíme v Bohumíně) …po natřásavé jízdě olezlým Béčkem dorážíme v 6:45 do matičky měst - Prahy.
08:45 Jsme v Ústí n. L. a pozorujeme bouřku (taková tento rok ješte nebyla).
11:34 Stane se to jen občas, ale zrovna nám. Porucha na přejezdu… Zrovna když doháníme čas, musíme jet pomalu a troubit - třeba v tomto vidlákově už vynalezli i automobil (někde mezi nikde a ničím na Sokolovsku). Přestup v Chebu na vlak do Plzně (a Prahy) ujel o 3 minuty, hlavně, že na nás čekali 20 minut. Kdyby se na to čekání vybodli hned, nemuseli mít žádné zpoždění. Logika ČD…
12:15 Vzali jsme za vděk přibližování ku Praze a chtěli se stáhnout z Chebu do Mariánských lázní osobákem. Zastavili jsme ve stanici. Ale stojíme tu nějak dlouho na to, že venku jsou jen zelinářské budky. Za chvíli přišel průvodčí a prohlásil, že jsme dojeli. Prý spadl strom na vedení. A že bychom neměli větrat, pokud nechceme zmrznout. To se lehce řekne, když meluzína táhne všudy.
12:20 Pinďa: „Nechci roládu, protože jsem měl teď chleba, 3 rohlíky a 1/2 litru kefíru.“
13:39 Po peripetiích s doražením do Mariánských lázní nastal čas opustit i je a vydat se do Plzně. Tak jsme opět nasedli do vlaku. Konečně fungují stolečky i dveře. A kupodivu jsme i bez zpoždění. Zatím.
14:57 VezíR se nám probudil a předkládá jízdenky. Průvodčí opět razítkuje Sonečka.
15:00 VezíR podává zlepšovací návrh na přepravu cestujcích při dlouhodobých, ne-li věčných výkyvech ze strany na stranu. Zavařovací guma omotaná kolem opěrky hlavy a hlavy samotné, aby nedocházelo k vytloukání vědomostí a zubů. Návrh je prodebatován, ale pro nedostatek zavařovaček se pokusné nasazení neuskutečňuje.
15:10 Sedíme si ve vlaku, klídek a pohoda. Přichází průvodčí a oznamuje, že dále pokračujeme náhradní autobusovou dopravou. Však proč ne… Hm, Stříbro… Hm, výluka. Hm, to bude průšvih, to bude sekera… To nestihneme vlak z Prahy!! ÁÁÁÁÁ!!
17:50 Před pěti minutama jsme měli být v Praze. A toto je tak s bídou Beroun. A znova nefungující závory. Máme rádi České dráhy. Vlak zpomalil na minimum. Podle našich propočtů máme v Praze na přestup mínus pět minut. Super! Nyní strojvůdce pěkně přidal. Kdoví, jestli nakonec vůbec dojedeme.
17:59 Praha!
18:09 Ufff, stihli jsme to. Sice ne Ostravan, ale… Dokonce jsme stihli ještě dřívější vlak, neb Hutník měl 140 minut zpoždění. Jsme tu jako sardinky, ale dostaneme se alespoň do půlnoci do Ostravy. Dan byl velvyslán, aby zjistil od průvodčího, jestli nepřipojí nějaký vagon, aby bylo místo alespoň na stání na svých nohou. Dan, přijdoucí, prohlásil, že průvodčí vzkazuje, že poslední dva vagony, jsou skoro prázdné. Rychle jsme všichni zběhli z přeplněných předních, do prázdných zadních vagonů. Prostě luxus. Cestujeme IC Hutník a držíme si trvalé manko 137 minut.
20:11 Právě proběhla válečná porada. Riskovat s časem dvou minut na přestup v Těšíně a nebo vystoupit už v Havířově a čekat asi 30 minut, ale ztratit asi 40 kilometrů? Míla prohlašuje, že je duhová víla. A nenechává si to vymluvit.
21:44 „Když už se nehraje na keše, tak alespoň na kilometry.“ Míla… „Pinďa to zahání do inteligence a Dan do výšky (vztah Pinďi a Dana k jídlu).“ Worvi.
23:37 Přijíždíme do Svinova. Hurá, domove, sladký domove! Máme za sebou 23 hodin cestování a 1278 kilometrů. Rekord asi nepadl, ale s vychřicí Emma jsme se poprali a dojeli do Ostravy včas. Teď už jen k vezíRovi přespat, ráno si udělat mňam snídani (vafle s oddílovou marmeládou) a pak domů…

VezíR a stenografové

Jeskyňářská výprava, Brno a Vilémovice 1. - 3. února 2008

Výprava tohoto rázu byla poněkud netradiční, ale zato velice výjimečná. Sraz byl v pátek ráno na nádraží Svinov, odkud se jelo do Brna. Vzhledem k tomu, že jsme měli tak cca 4 hod. do odjezdu našeho vlaku z Brna na Blansko, měli jsme si v družinách připravit nějaké kešky, které bychom mohli během této doby v Brně hledat.
Ve vlaku jsem se pokusil podstrčit jim keš „kryt Denis“, ale nebylo to nic platné, protože jsem z této šifry byl jelen i já :) Usměvavá byla třeba keš na Svoboďáku, kde jsme potkali další dva „kačery“, kteří hledali to samé nebo u kostela jednu velice příjemnou mladou paní v okně, která nám pomohla kešku najít.
Tak tedy dále. Když jsme přijeli do Vilemovic, tak nás přivítal Ferda, na první pohled nevýrazný človíček, který by se v tlačenici asi docela dost rychle ztratil, ale na pohled druhý se ukázal jako zkušený speleolog a skaut.
Ferda nás naučil bezvadnou hru, o které až později, a my se radovali, že ještě stejně nevíme, kam půjdeme. Byli jsme proškoleni o chování v jeskyních a podepsali jsme arch, že lezeme na vlastní riziko.

BD

Sobota… Tento den začal tím, že jsem byl probuzen. Už nevím, která dobrá duše to byla, ale i tak, ji to nikdy nezapomenu. Po ranní resuscitaci jsem zjistil, že mám být za cca 3 minuty na rozcvičce. Rozcvičku vedl rádce Koal = Dan. Venku byla ukrutná zima, já byl pouze v kraťasech a fakt sem klepal kosu… O to horší a krutější byla Danova rozcvička, běhali jsme okolo nádrže (prý hasičská). Uspěl jsem, to znamená, že jsem všechny ty nezdravé cviky přežil skoro ve zdraví:-)
Přišel vrchol rána, delikátní snídaně, kdy se ještě pojídal nejlepší chleba na světě (který samozřejmě stvořila Šari). Bylo mi líto vůbec do něj kousnout. Ale když jsem to udělal, ničeho jsem nelitoval, byl naprosto vynikající, dokonce se na něm nalézal i sýr. Prostě Vy, co jste ho neměli, litujte.
Poté přišela na řadu jeskyně Člupek, kde jsme zahájili pracovní část programu. Dole jsme zůstali s Mílou a Bohušem. Když mi bylo řečeno že, není kam spadnout a že můžu kamkoliv jít, vyrazil jsem kolmo dolů a přistál tak cca o deset metrů níž na hroudě bahna a kamení. Prostě co dodat: měkký dopad. A jaký byl makací program? Vytahovali jsme vzpěry pro použití v jiné jeskyni. Na základně jsme poté ještě posbírali zbytek materiálu (lešeňovky a tak) a vyrazili na další cestu do hlubin Matičky Země.
Na řadu přišla dost hardcore Propástka, kam jsme přepravili materiál a někteří odvážnější začali s hlubinnou exkurzí. Tam jsme zjistil co ve mně a ve Ventilkovi vlastně je. Byl to fakt docela masakr, ještě teď s odstupem času na to nemám odvahu. Ventilek předvedl úchvatný výkon, za který ho chválím všichni, co ho viděli v akci, byli překvapeni co dokáže! Byly tam dost úzké komíny a extrémně úzké chodby, kde se muselo hlavou dolů a nečekaně i nohama nahoru. Cesta zpátky na povrch byla velice náročná, protože cestou jsme přeskakovali z jednoho žebříku na druhý. S Venťasem jsme vylezli jako dvě čunčata, posilnili se čajem a vyrazili zpět na základnu.
Následoval výtečný oběd. To proto, abychom byly připraveni na to nejlepší a asi nejnáročnější z celého víkendu. Tím byla jeskyně Nový Lopač (naproti Balcarky). Před cestou jsem dlouho zápolil s návleky, zápolil sem s nimi dokonce i cestou, ale prostě to pořád nešlo. Zachránil mě až VezíR. Cesta do Lopače vedla dolů po cca 30 metrovém žebříku - už slézt dolů byl výkon. Začátek cesty byl velice promrzlý, cesta vedla furt jen vedou… Místy jsem měl vodu i nad kolena (takže goráče a návleky mi byly na…). Ale uvnitř to bylo moc a moc krásné a rozhodně nelituji sil, které jsem do toho investoval. Viděl jsem tam i 3 vodopády (kterými se muselo nahoru po žebříku) a taky spoustu krápníků, které se mi moc líbily.
Cesta zpátky nahoru probíhala rozděleně po malých skupinkách a byla nejvíc náročná. Opravdu si nedokážete představit, jak namáhavé je po celém dni v jeskyních, vylézt zase všechny ty žebříky. Pak jsem jen zavřeli poklop, naložili se do auta a vydali se zpět do speleologické základny na večeři. Později ještě následovala výborná hra „Středověk“ a pak už jen spát až do rána.

Kuboš

Den třetí a poslední: Po probuzení nás čekal krásný nový den, plný sušení věcí, úklidu, 3D piškvorek a odjezdu domů. Vezmu to popořadě: Ferda zatopil v kamnech a udělal čaj, ostatní si pověsili věci na šňůru nad kamny (někteří už o den dřív) a mokré boty před kamna, Šari a služba se postarali o snídani, pak se ostatní - mezi střídáním se v úklidu a souboji se mnou v 3D piškvorkách - balili. Nejprve se posbíraly všechny trika, kalhoty, některé ponožky, Lucčin roztrhaný protichemický obleček a boty a strčily se do těch velkých černých pytlů na odpadky a pytle do báglů. Kuboš si ještě přibalil svůj „suvenýr“ - ceduli chráněné přírodní rezervace (ČSSR), všechny bágly se vynesly před základnu, pak se zajelo pro nové postele, polštáře a peřiny, které měli Ferda a spol. slíbené od místního akademika. Nakonec se vyzametala a poté taky vytřela podlaha (a že tam toho bahýnka bylo), udělala se skupinovka, počkalo se na kladné posouzení úklidu a šlo se na autobus. Ventilek se s Kubošem domluvil, že mu vezme a pohlídá tu slavnou ceduli, před tím však uzavřeli dohodu, že když ji ztratí, zaplatí Kubošovi 200 Jurogastů.
Při cestě v autobuse jsme se kochali krásami okolní přírody. V takové malé vesničce, mezi ničím a nikde, jsme jednou přestupovali. Při přestupu vznikl malinkatý zmatek, po nastoupení do druhého autobusu se VezíR kontrolně zeptal, jestli mají všichni všechno, všichni kývli jako že jo, pak se kdosi zeptal: „A kde je ta cedule?“ ? he he, to jste měli vidět výraz Ventilka…
VezíR byl však úplně klidný, protože tu ceduli vzal a položil na sedadlo, kam Ventil neviděl, no pak tu ceduli Ventilovi ukázal. 200 Jurogastů tak nebylo přemístěno ke Kubošovi. Po příjezdu na vlakové nádraží ve Vyškově jsme měli chvilku čas, tak jsme šli ulovit další keš. K jejímu nalezení jsme měli jen Šárčinu paměť, kterou jsme stejně nepotřebovali, protože Kuboš přišel a viděl - byla zavěšena na stromě. Poté už jen zbylo dojet domů…

Míla

Družinovka, 28. listopadu 2007

Když se zařval násup, bylo nám řečeno, že se dnes uklízí ORJ. Tak do práce. Já (Worvi) a Pavel jsme si vzali za úkol čištění záchodů, někteří zametali schodiště, a zbytek se snažil vytáhnout z mezery mezi rameny schodiště divně zkroucený žebřík (do vrtule). Jen pro představu, ten žebřík je postavený přes dvě patra mezi schodištěm a je tam zaklíněný.
Když jsme konečně pak žebřík vytáhli ven, mohlo se začít s výměnou výbojky na světlech ve dvoře. Žebřík se trochu chvěl, ale všichni přežili ve zdraví. V tu chvíli dorazila také Sepka. Po ukončení práce jsme žebř museli uklidit z5, tam kde byl. Po zakončení úklidu se šlo do klubovny a hrál se BANG!. Nikdo nemohl uvěřit, že tu hru Joe nezná. Asi po 3 hrách se vyhlásil úklid a nástup.

Made by Worvi

Jednodenka „Po stopách civilizace“, 3. listopadu 2007

Výprava začala docela netradičně až v 9 hodin. Ono taky moc nebylo kam spěchat. Ještě v pátek večer jsme uvažovali, že akci zrušíme, protože počasí už na pohled z okna nebylo nic moc. Netradiční taky byla účast, která nám hned z rozjezdu docela pocuchala nervy. Pečlivě jsem prošla všechny zastávky na Svinově (co kdyby náhodou) a po pár Vezírových telefonátech nezbývalo než konstatovat, že na výpravě budeme celí tři. Ze Svinovských mostů jsme bez karambolu (výjimečně jsem hlavou nepřibrala bilboard) sešli na místní komunikaci do Dubí a vzápětí přelezli betonové svodidlo New Jersey, abychom se pravděpodobně naposledy prošli po dálnici. A začali jsme poměrně z ostra smrští mých všetečných dotazů na silničářské téma. Nebojte, ještě nejsem deformovaná, snad ani profesně…
Tak tedy:
Jak vysoké je standardní betonové svodidlo pro úroveň zadržení N2?
A jak dlouhý je jeden jeho segment?
Proč se tady napojuje betonové svodidlo na ocelové JSNH2?
A proč je vodorovné dopravní značení provedené plasticky?
A jak dlouhá je jedna tato čára?
Jak dlouhá je mezi nimi jedna mezera?
A jak je ta čára široká?
No, Pavel aspoň získal trochu praxe v měření vzdáleností. A celý dvoučlenný zbytek výpravy začal mírně zuřit, tak jsem těchto všetečných dotazů raději nechala. Prošli jsme k rybníkům v Dubí a dali si svačinovou pauzu. Mňam. A pak jsme se vydali směrem k jezu a podél Odry k Polanecké spojce. Po pečlivém rozhlédnutí se jsme mohli vylézt na násep, otřít zablácené botky kochat se okolojedoucími vlaky. A taky tím, v jakém stavu jsou koleje.
Zde následovala druhá smršť otázek z oboru:
Čím se liší toto a toto uchycení koleje? (rozuměj pevné se svěrkami ŽS4 a pružné se spojkami Vossloh Skl12)
Proč je tato kolejnice nízká a tato vysoká?
A proč se klikatí napájecí dráty?
A jak funguje výhybka?
A k čemu je tady ten pruhovaný šutr?
Jéééé, nultý kilometr! Tady se musíme vyfotit. Tak jsme se fotili s kilometrovníkem, aspoň si konečně můžeme říct, že jsme nefalšované absolutní nuly ;)
Na nepoužívané manipulační koleji jsme taky simulovali srážku dvou vlaků. Poté akorát nastal čas na malý oddech. Nicméně ne nadlouhlo, protože jsem vytáhla věc, kterou si snad každý pamatuje ze svého ranného dětství. Kuličky!!! Očička zasvítily, rozdělili jsme si barvičky, párkrát se otočili na patě, abychom měli důlek a už jsme mohli cvrnkat. Snad po 15. kole nám začalo být trošičku chladno, vzápětí VezíR získal 20. bod neboli vítězství, tak jsme si sesbírali batůžky a vydali se kolem golfového hřišťátka zpět do civilizace. Za pár minut jsme dorazili k tramvaji ke Kotvě. Všechno samozřejmě ujelo. Vzali jsme tedy zavděk aspoň autobusem, na Vodárně se rozloučili a vydali se domů.
A poznámka pod čarou: komu se podaří dočíst až sem a také najde odpovědi na otázky výše napsané, obdrží nemalé množství Jurogastů :)

Šari

Družinovka, 10. října 2007

Tahle schůzka byla velice výjimečná, zdálo se mi že tam bylo o dost lidí více než bylo obvyklé... A jelikož tento zápis píšu opožděně, tak si myslím že to tak trvá do teď. Byla v režii Koal, to znamená, že se bylo na co těšit. Byla to tzv. hrací schůzka, hráli se samé kvalitní hry.
Mě nejvíce bavila „Čára“. Při ní jsem si zavzpomínal jak jsem jako menší trávil přestávky ve škole. Prostě někdo musel být nejhorší, no?Největší radost mi udělal David, který (i když je nováček) získal nejvíce jurogastů. Jde vidět, že se snaží a doufám že mu to vydrží a ostatní si z něj vezmou příklad. A jedna rarita na závěr „Na Vikingy“ se hrálo ještě cestou v tramvaji, fakt lituju ty co jeli s náma, asi budou dlouho vzpomínat...

K.u.B.o.Š

Oddílovka, 3. října 2007

Začalo to jako vždy nástupem. Poté se hrála hra – pantomima. Měli jsme hádat názvy filmů. Např. já jsem dostal za úkol film Shrek.
Dále se hrálo na rallye. Rozdělili jsme se na skupiny po dvou (jedno auto a řidič). Každý team se označil a mohlo se začít. Nejprve se musí odklidit startovací plocha (plác před klubovnou).
Postupně každá skupina zametala svou plochu. Bez paliva by se auto asi nerozjelo, a tak se muselo natankovat. Takže se šlo ven. Auto drželo nádrž (kelímek) a řidič přenášel palivo v malé lžičce.
Další nutnost pro to, abychom jsme se mohli dostat na cestu, bylo přezutí na zimní pneumatiky. Řidič musel nazout svoje a boty auta na nohy a ruce automomilu. Boty byly na ruce nasazeny rychle. Horší to bylo s nohama. Ty šly dost ztuha. A nakonec, když byly všechny pneumatiky nazuty se mohlo přejít na závod. O tom vám moc nepovím, protože jsem byl auto a měl jsem celou dobu zavazané oči. Jediné, co jsem cítil, bylo škrábání mého ramene o zeď.
Po závodě se šlo odpočinout si nějakou dobrou hrou. Byla to, prozměnu, znovu pantomima, tentokrát na téma povolání.

Worvi

Družinovka, 26. září 2007

Schůzka začala jako normálně, v 16:30. Této schůzce šéfoval Pinďa. Na této schůzce nás bylo jen 7 lidí. Já-Pavel, Pinďa, Ventil, Lukáš, Radim, Kuboš a Sepka. Schůzka začala jako tradičně, oddílovým pokřikem. Potom nastal první program, jménem morseovka. Tu samozřejmě vyhrál Piňda. Pak nastal program číslo dvě, jménem pantomima. Šlo o to, že Sepka napsala na papírky například „řídit auto“ a my jsem to museli předvést bez zvuku a bez pomocí věcí. Tuhle hru vyhrál Kuboš. Po pantomimě nastal poslední program téhle schůzky. Cílem této hry bylo, že jsme si měli zapamatovat šestnáct věcí, které ležely na stole. Pak jsme si vzali tužku a papír a napsali jsme těch šestnáct věci co byly na stole - Kimovka. Když jsme to dopsali, tak se začal blížit konec schůzky. Následoval úklid klubovny, a po něm závěrečný nástup s pokřiky obou družin (Koal a Me2dů). Po nástupu se se už jen rozdaly Jurogasty a šlo se domů.

Pavel

Zahajovací oddílovka, 1. září 2007

Zahajovací oddílovka začala srazem na Svinově v 8:20 v počtu 7 lidí (Kuboš, Ventilek, Luki, Dan, Sepka a vedení).
Měli jsme hádat, kam se pojede. Uhádl to Dan a později Sepka a Kuboš. Nastoupili jsme do vlaku a dojeli až do Kopřivnice. V Kopřivnici se konal Den otevřených dveří v TATŘE. Prvně jsme šli do prostoru pro odlitky, tam nás nějaký pán provedl a pokračovali jsme dál.
Šli jsme se podívat na Tatry, a pak do prostoru, kde se vyrábějí. Viděli jsme korby, nárazníky a motory, pak si Ventilek vlezl pod jednu korbu a dělal svojí rukou řadicí páku. Začalo nám trochu pršet, ale zase přestalo a po chvilce zase začalo.
Šli jsme udělat svoji společnou fotku pod přívěs, kam se dává náklad. A nakonec šli všichni na polygon, kde byly modely všech aut značky Tatra, např. „President“, stánky s občerstvením, balonky a různé atrakce. Podívali jsme se na auta a šli jsme dál do muzea aut. Pak jsme už museli zpátky na vlak a už hurá do Ostravy.

LUKI

Oddílovka, 5. června 2007

Na úterní oddílové schůzce se setkalo 6 členů (z Koal Radim a Joe, z medvědů Pinďa,Uzel, Víťa a Pavel). Když jsme přišli do klubovny, a začala schůzka nástupem a oddílovým pokřikem, tak nám Šari z VezíRem oznámili, že si máme vzít papíry a tužky a psali jsme, co si máme vzít na L2. Pak nám to Šari zkontrolovala a rozdávala indicie. Potom VezíR vzal šátek a pod šátkem bylo 17 věcí, které jsme si měli za 1 min. zapamatovat a potom jsme je měli napsat.Ten, kdo měl nejvíce věcí, tak dostal indicii. Rozdali nám táborové jídelníčky a řekli nám něco o táboru. Když nám to dopověděli, tak jsme šli hrát hru, která se hrála tak, že každý člen napsal 15 slov a dali jsme je do hrnce. Tam se zamíchaly a vybraly se dvojice a z té dvojice si jeden vybral slovo a ten druhý ho hádal. Když hra skončila, tak nám VezíR řekl, že si máme vzít papíry a psali jsme zase ty věci.
Potom byl nástup a ukončení schůzky.

Radim :)

Kolaudace klubovny, 8. května 2007

Vlastním přičiněním jsme se „dopracovali“ ke své klubovně, kterou jsme si přestavěli-upravili na „HOBITÍ“ dům-moc se nám líbí.
Na dnešní den jsme si připravili pro všechny příznivce našeho oddílu a hlavně rodiče – „Den otevřených dveří“, aby viděli, že nejsme žádná „béčka“ a to vše jsme si vytvořili pod odborným vedením Vezíra, Šari a Kyti (oddaní srdcem a svým volným časem nám „klukům“ raubířům).
Otevření naší „staronové“ opravené klubovny, kterou máme všichni rádi, si považujeme za čest.
Členové oddílu dorazili kolem 12 hod. - bylo třeba dodělat poslední „povrchové úpravy“.
Dorazili v určeném čase téměř všichni, klubová trička byla povinná, ale jak se říká, Výjimka potvrzuje pravidlo = Piňďa = pravidlo – co to je? (nechceme se ho dotknout, ale on je unikát) = ani tričko, ani korpus…
Á, korpus = aby bylo jasno, chystal se k otevření obrovský dort. Tzn. každý člen měl donést upečený piškotový korpus, který tvořil část velkého uvítacího dortu - stalo se a dort se povedl. Byl výborný a to hlavně díky vynikajícímu krému, kterým byl spojen. Nechybělo ovoce, ani ozdoba čokoládou. Chutnal všem. Pitný režim byl, jako vždy, zajištěn. Čaj, káva, minerálka… Prostě vše, co si může člověk přát.

PROGRAM
1. Prezentace oddílu - video - hodnocena jako perfektní;
2. Děkujeme Markétě za ORJ za podporu :-) ;
3. Stříhání pásky – O.K. - málem jsme se přerazili o téměř nové schody;
4. Kyti čaruje - vynález Dynamitu;
5. Rozdělení oblečků pro ETAPOVKU;
6. Lušťovka - skvělá, líbila se i některým rodičům;

Počasí nám přálo. Schovat jsme se měli kam, když pár kapek spadlo, ale nic nás neodradilo od dalších činností. Na závěr nám pár oddaných maminek pomohlo umýt erár nádobí a všichni jsme se v pohodě rozešli domů.

Šmoula

Jakartovice, 4. – 6. května 2007

Výprava začala jako vždy. Sešli jsme se na nádraží v 15:40 a odjížděli jsme asi kolem 16:00 v počtu 11 členů + 2 vedoucí (Luki, Worvi, Joe, Kuboš, Dan, Šmoula, Vit´a, Uzel, Pavel a Kostrč se Sepkou, kteří byli náhrada za Mílu a Pinďu a vedoucí VezíR a Šárka).
Jeli jsme vlakem do Opavy a tam jsme přestoupili do malého akvárka a jeli až do Jakartovic. Rozdělili jsme se tak, že Kostrč a Sepka šli vepředu, Dan a Kuboš vzadu a ostatní šli uprostřed. Bylo to jen kvůli bezpečnosti. Šli jsme asi 500 m po kolejích a došli jsme až k malému mostu,u kterého byla vyšlapaná cestička, která vedla přes kopřivy až někam na cestu, po které jsme šli až k takové menší skále, u které byl potůček, ze kterého jsme brali vodu.
Šli jsme ještě kousek a potom nahoru po malé skále, až na místo kde jsme stanovali. Vybalili jsme stany a pak je postavili. Když jsme se potom vybalili a připravili tak, abychom mohli večer jít spát, tak jsme šli pro dřevo na rozdělání ohně.
Pak už mohli ti, co tady ještě nebyli, se jít podívat kolem a večeřet. Když už byl večer a byla tma, tak jsme si šli umýt nohy a zuby. Nakonec, jako ukončení, aby mohli jít všichni spát jsme u ohně posílali jiskřičku, a pak už jsme si mohli jít lehnout, ale jen ti, kteří už vykonali večerní hygienu.
V sobotu ráno, když už se někteří probudili, tak šli nasbírat dřevo na rozdělání ohně (tentokrát ho rozdělával Vit´a) a jít pro vodu na čaj. Když už se konečně probudil Kostrč, aby udělal rozcvičku, původně měla být na 40 minut, ale protáhla se na hodinu a půl.
Když jsme se po hodině a půl vrátili zpátky, tak jsme se mohli nasnídat. Po snídani se hrála hra na hajzlbábu, při které si hráči vzali útržek papíru a měli se dostat na místo, kde se dal papír do ešusu (latríny). Po třech kolech se hra ukončila. Potom se šlo na oběd, polévka byla kuřecí s hrachovou. Po polévce jsme se šli s VezíRem podívat kolem, když jsme se vrátili tak byl další oběd, něco jako lečo, ale začalo pršet, tak jsme se museli s jídlem schovat do stanu. Po dešti se šly umýt ešusy po obědě.
Potom jsme hráli mravence v sirupu. Byla to taková hra, při které si lehl jeden člověk na zem a další lezl po něm až nakonec, ale nesměl se dotknout země. Hrály se 3 kola a nakonec vyhráli Me2di.
Večer se šli všichni umýt a Šmoula si ve vodě pořezal nohu. Nahoře se posílala jiskřička a šlo se spát. Na další den ráno měl naštěstí rozcvičku Dan. Všichni členové dorazili, ale Uzel ještě v pyžamu. Po rozcvičce, když jsme se vrátili, tak si Vit´a našel klíště, a tak mu ho Šárka vytáhla.
Pak se chystala snídaně, lupínky s mlékem a čokoládou. Uzel měl za trest umývat nádobí celý den. Když to umyl, tak se hrála hra (Chaplinova štafeta), při které se dal ešus na hlavu, petka mezi kolena a do ruky na břidlici druhý ešus. Po této hře jsme měli sbalit věci do batohu, sbalit stany a pak jít na oběd. Jedlo se rovnou z hrnce. Nakonec měly družiny postavit z břidlice za určitý čas nejvyšší věž, vyhráli to Me2di.
Potom se dali věci ke stromu a Šárka, Dan a Šmoula šli napřed, ostatní vyrazili asi za půl hodiny. Když jsme se všichni potom setkali zase na nádraží v Jakartovicích, přijel vlak a odvezl nás na nádraží v Opavě. Do Ostravy nás odvezl vlak zvaný City Elefant. Celou výpravu jsme jako vždy zakončili oddílovým pokřikem.

LUKI (:

Ivančena, 20. - 21. dubna 2007

Jako každý rok jsme se rozhodli poctít naše bratry z konce 2. SV. Tento rok nás k tomu organizátoři pozvali na ranní nástup. Abychom stihli nástup, museli jsme vyrazit o den dříve.
Všechno začalo v pátek od 15:30 na nádru Ostrava-Střed, kde jsme se postupně scházeli, až na Kostrče, který se trošku opozdil. Zapískala píšťalka výpravčí, když jsme uviděli rozběhnuté boty už zmíněného Kostrče. Do vlaku stihl naskočit LTT (ze sloven.: len tak tak) před rozjezdem vlaku.
Po příjezdu na frýdlantské nádraží byla pauza. Poté jsme se svezli autobusem k patě kopce, po kterém jsme šplhali, po dlouhém uvažování pokračovali ne kolem kopce, ale příkře směrem k vrcholu po kluzkých kamenech koryta potůčku, který byl v té chvíli téměř vyschlý. Postupovali jsme k místu budoucího výškového tábora. Tábor byl během pár minut vystavěn a mohla začít večeře. Po večeři se naskytla chvilka na volnou, tichou zábavu. Kolem půlnoci byla večerka i pro ty nejotrlejší.
Po ranním budíčku jsme se přichystali na ranní nástup, protože u mohyly bychom to nestihli. Vyšli jsme k mohyle, odložili bágly a čekali na… „NÁSTUP“, zahřměl silný hlas jednoho z organizátorů. Náš oddíl a ostatní postávající se seřadili.
Za několik minut po vyvěšení vlajky a ukončení nástupu se k mohyle začaly hrnout zástupy všech, kteří chtěli, jako my, poctít svou návštěvou památku skautů popravených ke konci války. Byl pietní akt, zazněly státní hymny-Česká a Slovenská, zpověď skauta, který zažil dobu 2.SV a byl přítelem popravených skautů.
Postupně se přítomní rozešli, a my si přidali výšlap na Lysou. Pak už jenom sejít kopec, dojít na nádr a chytit vlak.
Dojeli jsme v pořádku a nikdo nenaskakoval za jízdy do vlaku, ani Kostrč!

Míla

Odměňák Brno, Neděle 19. 11. 2006 - Cesta zpět

Poté co jsme vstali, jsme posnídali. Všichni si sbalili batoh a uklízelo se.
Potom se šlo s batohama na Špilberk. Tam jsme shodili batohy a přišpendlili nám na záda papírky s nějakými čísly a písmeny (např. M3DE8G). My jsme měli za úkol napsat na papír co nejvíce písmen od ostatních.
Po této hře jsme už šli na vlak do Ostravy. V Ostravě na nádraží jsme dali pokřik a byl rozchod.

Worvi

Odměňák Brno, Sobota 18. 11. 2006 - Dukovany

Vstávali jsme celkem brzo. Služba nachystala svačinu, zahráli jsme bang a šlo se na autobus. Šli jsme přes velký obchodní dům. Až jsme došli na autobusové nádraží. Autobus jsme stihli akorát.
Jeli jsme asi dvě hodiny. Já a Kuboš jsme si zkracovali čas hraním lodí. Cestou byla šílená mlha. Když jsme dojeli stála přímo přes námi elektrárna.
Šli jsme do budovy určenou pro návštěvníky. Hned jak jsme vešli byla největší atrakcí zářící koule.
Poté si nás vyzvedl průvodce a šli jsme se dívat na krátké filmy o elektrárně. Než film začal, začalo odpočítávání jako kdyby měla elektrárna vybouchnout. Po filmu nás ještě provedl po budově a vysvětloval nám, jak elektrárna funguje. Druhou největší atrakcí byla místnost, kde byly UV lampy. Tam skvěle zářily kroje a nášivky na nich.
Poté jsme šli na zastávku, kde bylo asi dvacet označníků zastávek. My jsme měli za úkol najít, ze které zastávky autobus jede. Nikdo neopověděl správně, protože na žádné zastávce nebylo možné přečíst, kdy a kam autobus jede.
Měli jsme ještě čas a tak jsme šli do blízkého lesa zahrát nějaké hry. Pak jsme šli na autobus, a čekala nás cesta do Brna. Cesta zpět byla rychlejší (protože jsem spal).
Jen co jsme došli do klubovny, šlo se znova na bazén odpočinout si. Po hodině jsme už byli v klubovně a hráli bang a večeřeli pizzu. Ještě se hrála jedna hra a šlo se spát.

Worvi

Zahajovací oddílovka, 3. 9. 2006

Schůzka začala jako vždy v pátek. Tentokrát to bylo ale s datem 3. 3. 2006 .
Hned při nástupu měli všichni oslavenci (Bohín, Potkan, Piňďa, Svalouš a Worvi) zavřít oči a nechat se krmit. Bylo to nějaké pečivo s ananasem a šlehačkou (a bylo to dokonce i dobré!)
Poté Vezír vyhlásil hru na balvany. Hra spočívala v tom, že si měl jeden sednout do tureckého sedu tak, aby se jeho lokty dotýkaly kolen. Jeho protivník ho měl zvednout nad zem, aby se nedotýkal žádnou končetinou země. Ale nesmělo se lechtat. Nejlehčí bylo zvedání, protože když jsi seděl v tureckém sedu tak bylo dost těžké se bránit.
Byly to velké boje a tak zasloužilým vítězem se stal Piňďa. Tato hra zabrala značnou část oddílovky. A tak se pískal závěrečný nástup, zařval se pokřik a šlo se domů.

Worvi